Sebevrahův sen

14. března 2006 v 18:47 | Judyth |  Moje tvorba
Sebevrahův sen
Na mostu železničním sebevrah stojí.
Čeká a tiše se směje.
Už slyší houkání a světla blýží se.
Vystoupí na zábradlí a jak pták snese se dolů,
paže rozpažené.
Volný pád, náraz, bolest, tma...
Mladá dívka sklamaná láskou
ve vaně leží, opuštěná je.
žiletku bere si, ve vodě to nebolí.
První řez však stejně pálí.
Sleduje vodu, barví se krví
a její život navždy odchází...
Třese se mladý muž,
třese se strachem za smrti.
Stojí na židli a třese se celý.
Na krku smyčku má, ta ho však neškrtí,
škrtí ho život.
Nadechne se a odkopne židli.
Smyčka se utáhne, vaz mu však nezlomí.
Mladý muž vysí a škrtí se.
Za pár chvil dotřásl se.
Najdou ho za pár dní, pak nikdo ale nepochopí,
proč život svůj zahodil...
Sebevrah zabít se chtěl,
spolikal prášků moc, teď leží
a pořádně špatně mu je.
Kdyby vzal prudší jed, život by opustil,
teď však jen zvrací a zemřít by chtěl...
Na břehu moře, dívka řeší svoje hoře.
Vstupuje do moře, ona ví, že umře.
Voda jí smáčela svatební šaty.
Vodní chlad bodá ji.
Hladina zavřela se, ona jde kroků pár
do moře dál.
Pak vdechne vodu a konec je.
I dítěte, co ve svém lůně nosila...
Za stolem sedí stařec, z úst dým mu vychází.
V ruce doutník poslední.
Na stáří se umírá, to ví i on.
Žít nechce dále a sledovat, jak tělo jeho zmírá.
K spánku hlaveň přiloží si, poslední sbohem
a kulka se mu vrývá skrz hlavu...
Splnil se sen sebevrahů.
Svíčka jim dohořela,
jak plamen jejich života.
A důvod věřte mi,
všichni měli...
*
http://judytha.blog.cz © 2006-Judytha
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.