Děti noci

14. března 2006 v 18:57 | Judyth |  Moje tvorba
Děti noci
Stmívá se a z duše mé zvedá se dým.
Srdce šťastné je, noc volá mne.
Kráčím tmou, vstříc zdi hřbitovní.
Prokleta jsem, temný stín.
Těch křížů řada, krásná, chladná.
Luna osvětluje mi cestu stříbrným světlem svým.
Hle, to místo proklaté, táhne mne sem.
Jen zde jsem sama sebou,
jen zde masku odhodím.
Ulehnu na náhrobek a volná jsem,
okovy lidí zde neplatí.
Kroky slyším, můj spřízněnec blýží se.
Jsme děti noci, luna matkou naší.
Tak svobodní, zahaleni ve tmě.
Dej mi svou duši a já ti dám mé tělo...
Už svítá, za pár minut vyjde slunce.
Sbohem noci, má ochránkyně, matko.
Sejdeme se zase,
vždyť jsem tvé dítko proklaté.
*
http://judytha.blog.cz © 2006-Judytha
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.