Ne, nelituji...

17. března 2006 v 18:51 | Judyth |  Moje tvorba
Ne, nelituji
Já zabila, vrahem jsem...
Smývám krev z rukou, je všude,
ta lepkavá děvka.
Mám ji plnou pusu, šaty potřísněny,
slepené vlasy.
Krev všude je, mozek rozteklý,
rozmazaný po chodníku.
Výbuch zloby, vulkán nenávisti.
Zločin krvavý stal se tu,
snad až příliš brutální.
Vzduch krví nasáklý a mezi zuby zbytky masa,
od trhání té živoucí masy.
Rozdupat, rozdrásat, rostrhat, zabít...
Ne, sen to nebyl, byl by příliš skutečný,
mé nehty skrývají poklad.
Zbytky strhané kůže a vydrápaných očí.
Jazyk leží na chodníku v té krvavé koupeli,
už nikdy nebude rozdávat bolavé šípy
pomluv a urážek.
Ne, nelituji, zvířetem já jsem,
krví pokřtěná - zabitím.
Šílenost ovládla mé instinkty.
Skočit, roztrhat, rozdrtit...
Nezbylo nic.
Po pár minutách už jen vtloukám tu krvavou kaši
pode mnou do chodníku.
Stříká mi do očí.
Ne, nepřestanu, tělo tuhé jest,
já však trhám a rozbíjím tu děvku pode mnou dál.
Má zloba vyvstala na povrch a já,
pokřtěná, povstala z krve její,
bych se zrodila ze smrti a víc si nedala líbit nic.
Ne, nelituji...
*
http://judytha.blog.cz © 2006-Judytha
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.