Tvá bolest a mých tisíc...

5. března 2006 v 11:17 | Judyth |  Moje tvorba
Tvá bolest a mých tisíc
Dívám se na tebe,
ty do země civíš.
Dotknu se tě,
nic necítíš.
Líbám tě, nevnímáš.
Spadnu a ty bez pomoci
necháš mě ležet.
Mé srdce patří tobě,
ty jej drtíš.
Z hrudi mi tryská krev.
Kdy tvé srdce zchladlo?
A bylo vůbec někdy mé?
Chytnu tě za ruku,
ty nevnímáš.
Pod nehty začnu ti
zarážet hrebíky.
Křičíš...já taky.
Pro tebe, s tebou, napořád.
Tvé slzy spojí se s mou krví,
už jsme zase spolu,
naše bolesti.
I když spojují nás muka.
Zarazím hřebík...
hluboko.
A krev tvá smočí mou tvář.
Přece jen ke mě něco cítíš...
Trháš mi srdce,
krvácím z úst a naše krev
se proplete.
Jak nektar naší lásky.
Do ticha se ozve
puknutí mého srdce.
A tělo mi spadne
k tvým nohám, tváří dolů.
Překročíš mě a bez citu jdeš dál.
Jsi bolesti mé zrod
i má smrt...
*
http://judytha.blog.cz © 2006-Judytha
 

1 člověk ohodnotil tento článek.