V duchu havranů

21. května 2006 v 14:12 | Judyth |  Moje tvorba
V duchu havranů
Tam na obzoru, kde slunce svou pouť končí,
na západu světa. Mrak zloby, temna, smutku
přináší přicházející noc pach smrti.
Krvavá oblaka věští špatné znamení.
Mrak smrti, temný stín, jak osud žene se sem,
hejno havranů nevěští radost, jen stesk.
Tam v lesích na vrcholcích hor čeká ona,
v rouše svatebním vzhlíží s nepokojem.
Havrani nesou smrt.Temných křídel mrak splnit krutý slib musí.
Ona chvěje se, bojí se o svou lásku.
Čekání nemá konce, již všude temno.
Dívka vystrašená na útesu čeká. Vždyť tato
noc měla být její svatbou.
Její přízrak zjevuje se v lesích.
Dívky, co svou lásku vyhlíží
a milencům bere jejich, kdo sem zavítá
lásku nepozná, ztratí ji.
Milenec její žene svého hřebce přes potok pod skalami,
voda má rudou stopu.
V noci pod skalami našel ji.
Její bílé tělo zářilo neposkvrněností
a voda z ní smývala hřích toho, že milovala.
Havraní vlasy kolem vlnily se, voda je hladila
a chladné štěstí havranů na větvích kolem
bylo prosáklé krví nevinné.
Její přízrak zjevuje se v lesích.
Dívky, co svou lásku vyhlíží
a milencům bere jejich, kdo sem zavítá
lásku nepozná, ztratí ji.
Její studené tělo osvětlují měsíční
rudé paprsky. Zpod šatů svatebních prosvítá její
potrhaná kůže a cáry šatů tančí ďábelský tanec.
Pod skálou za svou ženu ji pojal.
Jen dvě chladná těla potok skrývá.
Muže, co objímá ženu v chladné náruči.
Havrani dále letí splnit krvavý slib.
Její přízrak zjevuje se v lesích.
Dívky, co svou lásku vyhlíží
a milencům bere jejich, kdo sem zavítá
lásku nepozná, ztratí ji.
*
http://judytha.blog.cz © 2006-Judytha
 

3 lidé ohodnotili tento článek.