Vaše tvorba

23. května 2006 v 16:38 | Judyth |  Vaše tvorba
Zde budu postupně dodávat vaši tvorbu, je jedno, jestli obrázky, nebo texty, básně. Tak zapojte svou kreativitu a jestli chcete něco prezentovat, pošlete mi to na e-mail. :)
Judyth
Miluji smrt

Umírá...a rozdrásaná duše jeho se třese
umírá...sám, osamělý v temném lese
umírá...láskou již nechtěla jsi mu dát
umírá...již nemá kde síly brát.

Umírá...topí se v krvi s dýkou v srdci
s dýkou již vrazilas tam ty přeci
umírá...dýkou která znamená tvé klamaní a zradu
umírá...srdce plné temnoty a chladu
umírá...smrt přichází...
umírá...již přichází...jediná věrná paní jež nezradí...
Autor: BOKKEN
Autor: BLOODY
UZEL NEKONEČNOSTI

Co teprv bude,

už teď je minulostí

a vše, co bylo,

stane se zas.

Neboť čas má háčků dosti.

Leč setrvávat v přítomnosti

nás jako cesta odnikud nikam

nedovede k cíli snáz.


Chceš znát osud lidské společnosti?

Zeptej se dějin.

Každý náš omyl vypoví ti rád,

jak moc touží se zopakovat.

Zeptej se tvorů,

jejichž kosti křičí z močálů a blat

co se znova bez milosti

pokusí všechno zlikvidovat.


Nelíbí se ti to snad?

Ignorace faktů budiž tvým lékem na starosti.

A hrobem pravnoučat.

Jako epitaf si potom můžou dát:

"Vždyť on se jenom nehodlal ptát na blbosti..."

Ne, opravdu se není čemu smát.

Věz, že každý nese zodpovědnost

za celé lidské pokolení.


Kdyby ses probudil ze svého snění,

co všechno mohl bys dokázat!

Je to až k zlosti.

Škoda, že kdo hovoří o marnosti,

nemluví nikdy krátce.

Vnímáš, jak rychle se svět mění?

To se nám začíná stahovat

časová smyčka na oprátce.


Ale dost už bylo krutých pravd.

Stejně nikdo slzu neuroní

za strasti příští generace,

za mrtvé duše z cizích řad.

Holt některé věci vždycky budou v módě.

A kdo myslí si, že změní se to snad,

je větší blázen,

než kdo pod peřinou chce se schovávat.


A lidé křičí, čí je to vina,

koho že mohou potrestat.

Pandoru, ďábla, vědu či osud?

Prý příčiny následků odtekly s vodou.

Škoda, měli by komu nadávat.

A lidé rádi dál se budou ptát,

kdo nás teď spasí a kam se poděl bůh?

Prý nikdo ho neviděl poslední dobou.


Není divu, vždyť to naše lidské plémě

zatím neshodlo se na jeho jméně, vzhledu, množství,

ani na adrese.

Konec konců, třeba sedí právě vedle vás.

Čeká, až podáte mu ruku, aby vám mohl požehnat

a provést vás skrz údolí stínů

všech našich křivd a zrad.

Kdo ví, třeba i snaha bude se počítat.


Jednou, až začátky skončí a konce začnou,

až průběh přestane posouvat se vpřed,

až hmota umře a dimenze se zbortí,

a ztratí smysl bojovat,

směli bychom pak se ctí odejít,

nesmrtelní v nekonečné dokonalosti...

No a nebo taky ne.

Ale můžem pro to aspoň něco udělat.
Autor: ARCHANGELO
Autor: VLK
I don't see the sun outside
Hopping it'll disappear
Hopping for another day to pass
The darkness gives me comfort
That there is not much time left

I wish for nothing more
Then to go away
Leave now when I don't feel
But I know I have to wait
For you

I feel the pain
The hopelessness of every soul
When you leave I'll follow
Into the final, comforting
Darkness
_______________________________________

Creeping back into their holes
The creatures of night
Screaming and shrieking
When touched by light

Their breath is cold
A deadly poison
That kills at ones
Without reason

The dead eyes
Stare into nothingness
They're all lost
More or less

Aren't we the same?
Just as lonely and cold
Thinking we're happy
Clothed in gold
______________________________________________

There is only one thing that matters
When the end of time is here
Our words feel meaningless
Now when the days are dead
Buried beneath the sand of time
It doesn't matter if you love me or just pretend
The only thing that matters
Is that we'll lose our selves in the last night
And never see the dawn of death
Autorka: DARK OMEN
Smrt je někdy cesta ke štěstí

Na nočním nebi krvavý měsíc září,
na skále bledá dívka,
bolestný úsměv na tváři.
Opovržení a zloba jež plní ji mysl,
život, který žít už nemá smysl.
vzpomínky na vše krásné,
na chvíle, které svou¨zlobou zahubila,
tíží ji jak kříž,
spalující touha aby se jich zbavila...

Náhle - vážný výraz, vytřeštěné oči,
proboha vždyť ona...skočí!!!
Jak milence na prsou má přitisknutu černou růži,
z trnů, jež zabodnuty hluboko má v těle,
potůčky krve jež jí kůži skrápějí,
do temnoty pod sebou vrhla se tak směle,
je konec všech nadějí.

Dopad, krátký záchvěv bolesti,
krásné oči jež slepě hledí do tmy, na rtech úsměv,
vždyť jak dlouho čekal až se od všeho utrpení oprostí...
Ten úsměv na tváři, jež září jak luna jasná,
je konec všeho utrpení, konečně je opravdu šťastná...
Autor: BOKKEN
Sedím tu sama přátele nemám schoulená v koutku jak ježek v klubku.
Sedím tu sama na chladné zemi , z očí mi tečou stále víc slzy,sedím a čekám na někoho, kdo pomůže mi z trápení? Kdo natáhne svou ruku?Kdo obejme mě tak , že jeho srdce uslyším bít?
Potichu vyčkávám , zda hlas něčí uslyším,však stále nic... a náhle,něco se ozvalo.
'' Kdo pomůže mi z trápení? Kdo natáhne svou ruku?Kdo obejme mě tak , že jeho srdce uslyším bít?''
Teď svitla malá naděje , tak však se v slzy mění , nikdo ke mě nepromluvil,jen ozvěnu svou slyším.
Vražedný spád to nabírá , už není síla bojovat , už není síla vyčkávat....
Na zemi nůž nahmatám a do hrudi ho vrazím , teď ležím v louži krve a lehčeji se cítím.
Už vidím onu milou smrt , jak si to ke mě míří , slastně k ní ruku natáhnu a čekám , až ji uchopí.
Její dlaň je studená , až v zádech z toho mrazí , už vede mě pryč z toho místa , kde strašné bylo žít a oddaně já jdu s ní tam , kde žít se bude líp....
Autorka: CALWEN BLACK
Autorka: ADYS
Ztrácení Života

Stojím tu a v slepém zrcadle vidím tebe,
děravou duši, co stále chce ven
a nade mnou vznáší se mé černé nebe,
chci doufat, že je to jen sen.
Ta strašná bezmoc mě celou svírá,
nemůžu dýchat, nemůžu žít.
Závoj strachu se přede mnou uzavírá,
teď už nestačí jen chtít.
Podávám ti ruku, ale ty mizíš stále dál,
křičím, brečím, volám, prosím tě: "Vrať se!"
Však ďábel, jakoby se hlasitě smál
a chraplavě šeptal ti: "Ztrať se."
Zůstávám tu, sama s křídly zlomenými,
padlý anděl, co jen lásku chtěl.
Peklo mě plní myšlenkami zvrácenými
a tvůj hlas, co kdysi dávno ve mě zněl,
tu není...



Znova...

Umírám na tvrdé zemi,
bez naděje, bez tebe
a nikdo se nestará, že smutno je mi
už se zatahuje mé slunečné nebe...
Znova...
Pláču do svých chladných dlaní,
opuštěná v prázdnotě,
a nikdo mi nevěnuje jemné pousmání,
aby se prozářilo světlo v téhle nicotě...
Znova...
broukám si tiše píseň naši,
kterou jsme si zpívali,
už se stín nade mnou snáší,
tenkrát jsme se ještě líbali...
Znova...
usínám na mráčku černém,
už nechce se mi žít,
zas budu v obětí tvém věrném
o němž teď mohu jen snít...
Znova...
příjdu za tebou až bude déšť se snášet,
jak budou štěstím plakat andělé,
a necháme si vlasy těmi slzami zmáčet,
za ty roky probdělé...
Znova...spolu


.....

A usínám uvnitř svých černých myšlenek,
a vzpomínám na zástupy tvých nevinných milenek,
s prázdným pohledem a holou duší,
ony nevědí, neznají, nemůžou, nechtějí, netuší, že...
že zemřou, jako každá jiná, jako já,
protože jsem byla tak hloupá, byla tvá...

Mé srdce na tvé dlani zoufale bije,
a já slepě doufala, že jej snad tvá láska kryje.

Vzpomínám na tu naivní dívku v hlubokém snění,
možná snad někdy, za pár let to vše osud v dobré změní,a já se budu moct opět nadechnout, opět žít,
a budu silná, dál už nechci neštěstí vstříc jít.

Nezhynu v poutech této nešťastné lásky,
a nebudu už si klást ty bezmocné otázky.

Už ne, tys mě naučil milovat i nenávidět,
a tak ti děkuji
AUTORKA: ELEKTRICKAKOCKA
Autorka: INFERNA
Autorka: CALWEN BLACK
Moje slzy sú jak tŕne na ružiach,
každého zrania a ja krvácam jak zbesilá.
Žiletka tupá v koši skončí,
život skončím naším predávkovaním.
Nikto ma nechce, nikto o mňa nestojí,
snád nájdem niekoho v duši čiernych.
Prišla hodina pravdy,
skočiť z mosta treba,
sanitka príde a odnesie ma do hroba.
Moje posledné vzdychnutie je,
láska moja navštív ma ...
AUTORKA: VIKTORIA
AUTOR: TOMFIN
TREST

Trest, to slovo odporné jest. Trest je jako do hrudníku pěst.
Já nechci býti trestán už. Chci být silný, statný a odvážný muž.
Tresty stále padají na moji hlavu. Je to strašné.
Haló lidi už toho bylo dost!!!
Lid mě neslyší, já kráčím na popravu.
V poslední chvíly se ozývá tiché pomoc, pomoc, pomoc...
AUTOR: ABADDON
Jiskřička citu


Zachmuřilé je údolí lásky mlhami obav,
zasněžené hrubým popelem strastí
i zasypáno smutkem, jenž je mi vlastní.
Slunce tam nezapadá ani nevychází,
Den je zde Nocí a Noc se Dnem plazí...
Tolik zčernalé je zlato srdečních dálav!

Kdo naučil se tu žít?
jen stíny emocí a pocitů, ni ty pravé;
jen bytosti plny nemocí, ni ty zdravé;
jen chmurné bludné spektry, ni duše svěží;
jen odlesky vzpomínek, ni světla lamp.

A rozbřesk jiskry o jasu tusíců sluncí,
kdesi stovky mil na všechny směry,
jak pronikavá hudba nadzvukově se šířící,
plane spektrem světla naivní hloupé víry.

na podzim kvetla růže
v zimě pršelo

A v červnu sněží.
******************
Hřbitovní kříže


Kdysi tu kvetly růže...
voněly sladce, vypadaly sladčeji,
některé vládly nachem, jiné černí,
všechny však kvetly.

Kdysi tu kvetly city...

Teď tu stojí kříže...
kříže z kapek krve a slz v obličeji,
oltář z naděje beznaději věrný,
všechny Satanovy metly.

Teď tu stojí hřbitov...

A na každém kříži,
jako důkaz zvrácenosti světa,
vždy pro jednu lásku,
vysí anděl, popravená sketa.

A v každém hrobě,
na důkaz zla v každém člověku,
vždy pro jednu lásku,
nabodnuté srdce na rzi hřebíku.

A Kvítek krásy, ta nejkrásnější z růží minulých,
ten nejmilejší z andělů dokonale nedokonalých,

si sama podřezala žíly.
AUTOR: DILVISH
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.