Brachypelma albopilosum

5. září 2006 v 13:32 | Judyth |  Sklípkani
Brachypelma Albopilosum
Výskyt: Kostarika, Hodnuras, Guatemala
Popis: Žije v norách pod kameny a kousky kůry.
Samička: - základní zbarvení tmavě hnědé, delší chloupky na těle jsou hnědé a na špici zakroucené
Sameček: - zbarven jako samička
Velikost cca 7cm
Chov: Terárium pro zemní druhy. Podklad hrabanka nebo lignocel, udržovat vlhký alespoň u vchodu. Krmivo: Cvrčci
Chování: Mírný druh. Brání se uvolňováním žahavých chloupků. Často k vidění mimo úkryt. V zimním období může až několik měsíců zůstat v úkrytu.
Brachypelma albopilosum, byť byla popsána teprve v roce 1980, je dnes spolu s B. vagans snad nejčastěji chovaným sklípkanem. Předčila tak dříve chované Gramostoly, na rozdíl od některých má mnohem rychlejší vývoj. K její oblibě přispívá fakt, že se jedná o mírumilovný, nekousavý druh a ani její velikost, v rozpětí nohou až 15 cm, není zanedbatelná. Zbarvení je sice prostší a ve srovnání s jejími příbuznými jako je např. B. smithi, B. emilia, B. auratum nebo B. boehmei působí jako popelka, ale přesto má své kouzlo. Na tmavě hnědém a černohnědém podkladu s rezavým nádechem jsou husté, delší, do obloučku zatočené zlatavé chloupky (podle nich dostal i české druhé jméno sklípkan kudrnatý). Na abdomenu jsou tyto chloupky rovné. Tento sklípkan pochází z vlhkých lesů Guatemaly, Kostariky a Panamy.
Nenáročná B. albopilosum je vhodná pro začátečníky. Je to zemní druh, proto by terárium nemělo být vysoké. Rozměry terária 20-30×20×20 (d, v, š) by měly být dostačující. Větrání zajišťují otvory. Vlhkost 70-80 % udržujeme rosením a vyšší vrstvou vlhkého lignocelu. Úkryt není nutný, většinou ho nevyužívá. Z hlediska estetiky je možno terárium osadit živými popř. umělými rostlinami. Pravidlem pro umístění jakékoli dekorace však je zdravotní nezávadnost a žádné ostré předměty, u rostlin například trny apod. Teplota by neměla klesnou pod 20 °C, okolo 25 °C je optimum. Adultní jedince chováme vždy jednotlivě, mladé je vhodné co nejdříve rozdělit do filmovek a postupně s jejich růstem je přemisťovat do větších krabiček.
Přestože se jedná o mírného sklípkana, který většinou nereaguje negativně na manipulaci, není to v žádném případě klasický domácí miláček. Na braní do ruky není vůbec zvědavý. V případě nelibosti začne vyčesávat žahavé chloupky na zadečku, které mohou způsobit na pokožce lokální zarudnutí, v případě vdechnutí či zasažení očí i zánět. Není-li tato hrozba akceptována, kousne. Toxicita jedu není jako u většiny amerických sklípkanů vysoká, avšak v případě alergické reakce se nedá riziko zdravotních komplikací ignorovat.
Krmení nečiní žádné potíže, zvláště mladé kusy jsou velmi žravé. Adultní samice krmím holaty, akvarijními rybami, zoofoby, cvrčky a šváby. Menší jedince pak většinou moučnými červy, cvrčky a lučními koníky. Do 4. svleku podávám jen nastříhané moučné červy a usmrcené mouchy. Adultní samce krmím velmi málo. Nikdy nekrmím před a těsně po svleku, živí cvrčci nebo mouční červi mohou pavouka při svlékání zabít. Odrostlejší a adultní jedinci mají k dispozici vodu v miskách.
Samice se dožívá až 15 let, samec žije naproti tomu krátce.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.