Víra na upíry v Evropě

26. října 2006 v 7:03 | Judyth |  Vampýrizmus
Víra v upíry byla (a je) hojně rozšířena v mnoha částech světa, žádná jiná oblast na světě však nevydala tak rozsáhlou sbírku vampyrického vědění jako Evropa. Legendy o nemrtvých putovaly svobodně všemi možnými evropskými zeměmi, čímž dnes působí nesnáze, pokud jde o přesné určení původu vampýrské legendy.
Například v Řecku dodnes existují lidé, kteří věří na upíry. Konkrétně tento jejich tvor je znám jako "vrykolakas". Člověk se mohl stát vrykolakem skrze násilnou smrt či nedbale vykonaný pohřeb. V Řecku ovšem (jakož i u jiných ortodoxních národů) existovala také všeobecně rozšířená víra, že osoba vyhoštěná z církve nedojde po smrti klidu. Je tudíž zřejmé, že každý, nad kým vyslovil kněz tuto klatbu, stával se rovněž upírem. Zdá se, že vrykolakovi bylo předurčeno, aby napadal ty lidi, které znal ještě zaživa. Tento upír totiž často přicházel k domovům svých přátel a příbuzných, aby zvenčí volal jejich jména. Ke zničení vrykolaka bylo nutno použít tradičních metod, tedy prohnání dřevěného kůlu skrze tvora a odseknutí jeho hlavy. Po těchto úkonech někdy následovalo spálení těla. Příležitostně se také stávalo, že vědělo-li se o nemrtvém, že jde o původně exkomunikovaného, byla tato klatba knězem z vrykolaka sňata, čímž mu byl dán mír.
S Řeckem sousedící země jsou taktéž bohaté na vampyrický folklór. Bulhaři mají víru, která se velmi podobá tomu, čemu věří Řekové. Také zde povstávají upíři skrze násilnou smrt či neschopnost duše zemřelého nalézt klid. Příčinou zde mohl být i nedbale vykonaný pohřební rituál. Jakmile se zrodí "vapir" či "ubour" (záleží na oblasti) bude postrachem místních obyvatel tak dlouho dokud jej nezlikviduje "vampirdzhija" - bulharský lovec upírů. Někteří bývali odstraňováni pomocí dřevěného kůlu, jiní pak mohli být donuceni vstoupit do láhve s ikonou či svatým obrázkem.
V Rumunsku jsou upíři nazýváni "strigoi" či "strigoica" (mužský a ženský rod). Často jsou pokládáni za živé čarodějnice, které mohou opustit své tělo, kdykoli chtějí na někoho zaútočit. Tito živí upíři jsou nazýváni "strigoi vii". Naproti tomu nesmrtelní krev vysávající upíři jsou v této oblasti nazýváni "strigoi morti". Tito tvorové jsou tradičními upíry nejen proto, že v noci opouštějí své hroby a přiživují se na krvi živých, nýbrž také pro způsoby, jakými byli likvidováni. Rumuni věřili, že "strigoi morti" je možné česnekem udržet v bezpečné vzdálenosti, větévka divoké růže mu zabraňovala v opouštění hrobu a svaté symboly jej dokázaly zapudit. Samozřejmě, že preferovanými metodami bylo probodnutí kůlem a stětí. Z Rumunska také pochází víra v "nosferatu". Toto jméno bývá spojováno s krev vysávajícím upírem, jemuž je přisuzována schopnost mít sexuální styky s živými. Osoba je odsouzena stát se "nosferatu", pokud je nevlastním dítětem rodičů, kteří se narodili jako levobočci. K zlikvidování "nosferatu" jsou rovněž používány obvyklé evropské metody.
V Polsku a Rusku se setkáváme s folklórem, jehož součástí je i "upior" či "upyr". Oba tito tvorové disponují neobvyklým rysem, totiž že se potulují a útočí v době od poledne do půlnoci, což znamená, že přinejmenším polovina jejich aktivity spadá do denních hodin. Jejich neuhasitelná žízeň po krvi je však řadí mezi tradiční upíry. Oba tvorové bývají zneškodňováni tradičnímu evropskými způsoby, v Rusku však kromě toho bývala na "upyra", nalezeného ve své rakvi, vylévána svěcená voda.
Německý "nachtzehrer" se chová prakticky stejně jako "vrykolakas". Kromě toho však o něm bylo známo, že se přiživuje nejen na krvi živých, nýbrž i na tělech mrtvých.
Ve Velké Británii a Francii nenacházíme žádný významnější původní vampyrický folklór.
Ještě několik evropských zemí, o kterých nebyla zmínka, disponuje jistým druhem vampyrického folklóru, jsou si však v mnohém podobné s výše zmíněnými případy. Např. v Itálii existuje velice stará víra v živého upíra, který je nazýván "strega" a který se chová velmi podobně jako rumunský "strigoi vii".
Nyní si představme některé okultní či vědecké pohledy na problém vampyrismu. Tato vysvětlení je však možno aplikovat pouze na některé z případů a zdaleka neobjasňují existenci vampyrismu jako celku.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.