Vaše tvorba 3

19. prosince 2006 v 12:25 | Judyth |  Vaše tvorba
Tak zde opět přidávám vaše díla, co jste mi nashromáždili :) Pokud se u vás najde něco, co byste chtěli zveřejnit na mých stránkách, pak mi to poslete na karpamagic@centrum.cz vaše Judyth.
Báseň nemilosrdného života
Zmodralé zápěstí, potoky krve, láska v kleci života.
Proč má člověk trpěti?
Nechť hrobař ať se v zemi hrabe.
Z pocitu spásy zbyla jen nahota.


AUTOR: Jespe - Vlasťa
Krach

Led praská pod tlakem bušení,
bušení srdce, jak z těla ho vyhání.

Prudká bolest rychle kluše
a dýka ostrá, řeže dál do duše.

Duše se svíjí pod bolestí tíživou,
plné slz, avšak dlouho nebudou.

Duše jak loď vyplouvá z přístavu
a pluje dál po moři a končí u splavu.

Lodička, dušička do hlubin padá
a už se nevrátí.
Je totiž mrtvá

***


Ledový dech

Praskají rty pod náporem chladu,
jiskřičky štěstí, udělují radu.
Pevnou vůli a naději mít,
k bohu se nesmíš, nesmíš se klít.

Smutek a zloba však silnější jsou
a duši zraněnou sebou nesou.
Do hlubin zla a do nitra pekla
tíživá bolest, dušičku snědla.

Krev se řine namísto slz
a nebe je rudé, je vidět skrz,
skrz sklíčko života, jak se svět točí,
jak se jedna duše, v hlubinách mučí.

Pod náporem bolesti, sklíčko puká
a pro další lidi, to znamená muka.

Kousky střepů do očí padají
a další slzy, tím pádem vznikají.

Bolest tu byla, je a bude,
tak už to chodí, v tom našem světě.

***

Obnova života

Klíč a zámek spojí se v jedno
a z jejich lásky, miminko vzniklo.

Vyšší moci, děťátko zabijí
a klíček se zámkem za nemluvně bojují.

Děťátko zabije, ta moc krutá
a klíčku se zámkem, srdíčko puká.

Rozpadli se, a ze země zmizeli
a z jejich prachu, nově se zrodili.

Kdo a jak je ve hvězdách jen
zrodil se nový, koloběh, kmen
AUTORKA: Tecca
(navždy)
Co se snažíš sdělit?
Možná to, co cítíš.
Je to pomalé,
když čas běží,
zkušený ranhojič
a na ničem jiném nezáleží.
Z hloubky duše, mě to vysává.
To je můj dar jen pro tebe.
Já jsem sám a ty jsi růže,
která už nikdy nevykvete.
Společně najdem naši cestu
a po té půjdem.
Společně zjistíme kdo jsme
a výsledek je roven nule.
Jako já,
jako my,
když se snažím
vidět do tmy.
To co bolí,
to musí ven,
to je to trápení,
kéž by zlý sen.
Noc je temná,
představa zlá.
Ty se ráno probudíš,
ale co já?
AUTOR: Metis
AUTORKA: .flusie.
Harry potter a velký příběh

Z černých křídel zla snášel se strach,
rozséval nenávist a předzvěsti konce,
na hlavy lidí sypal se jak zhoubný prach
a v ten čas pro mnohé navždy zašlo slunce.

Nezbývaly síly bojovat, žít, natož se smát,
z živých bytostí loutky kouzlem zlomené,
už nešlo dál na straně dobra stát.
Jedno zlo, jedno jméno, nevyslovené...

Přestože tehdy na lásku už nikdo nevěřil,
nezanikla a dvěma lidem narodil se předurčený syn.
Krásná Lily, odvážný James, ani jeden netušil,
že věštba vrhla na jeho budoucnost temný stín.

Pro štěstí chlapci bylo věnováno tak málo času,
zničila ho touha po moci a zrada, její slizký brach,
zapamatoval si jen utrpení a bolest matčina hlasu,
tenkrát ale její láska byla silnější než strach.

Chránila život syna, za svůj přestala bojovat,
tu noc zmizel ze světa muž s tváří zmijí,
chtěl porazit osud a vyřčené věštbě vzdorovat,
když seslal na něj kletbu, jež se nepromíjí.

Malý Harry před usnutím viděl hvězdy zářící,
slyšel veselý zpěv a návratu dobra vítání,
nevěděl, že z jeho domova zbyly jen trosky hořící
a nevěděl, že pro lid právě začalo nové svítání...

Uběhlo deset let a on stále jediné přál si,
místo nadávek a ponižování slyšet mám tě rád.
Dětství pro jiné nádherná doba, pro něj kruté časy,
chyběli mu rodiče i někdo, koho nazval by kamarád.

Navzdory všem klukovským tajným přáním,
nejkrásnějším dárkem navždy pro něj byla věta,
kterou uslyšel v den svých jedenáctých narozenin,
že je čarodějem a patří do kouzelnického světa.

Škola v Bradavicích stala se mu nepoznanou rodinou,
aniž by po tom Harry Potter kdy toužil,
znali ho všichni kouzelníci, pro ně byl hrdinou,
už od malička říkali mu Chlapec, který přežil.

Vyděsil se, o vlastní minulosti léta nevěděl,
odhalil původ své jizvy připomínající blesk,
pravda ho zasáhla, když se ji konečně dozvěděl
a s ní i touha po pomstě za utrpení a stesk.

Poprvé v životě však nebyl na všechno sám,
poznal, jak obrovská je z přátelství pramenící síla,
díky ní nacházel cestu, když už jít nebylo kam.
I Harrymu se nová hvězda na nebi zatřpytila.

Chlapcův život nejmocnější kouzelník střežil,
ale čekaly ho těžké zkoušky a nelehké časy,
kterým musel čelit sám a díky velké odvaze přežil
a zamiloval se do kouzel, jejich nebezpečné krásy.

Pro svět jen třínáct šťastných uběhlo let,
dokud znenadání neustal dobra tikot
a z krajiny smrti vrátilo se zlo zpět.
Utichl smích a slyšet byl zas pouze hadí sykot...

Z Harryho krve vzkříšen byl Nevyslovený,
toužil získat věštbu, jež tajemstvím byla dosud,
on i mladý čaroděj jí byl poznamenaný,
jako neviditelný provaz svazovala jejich osud.

Zemřel, jenž chlapci nad otce byl drahý,
Harry nedokázal prohlédnout podlou lest
a muž chtěl ho ochránit před černými vrahy.
I když Sirius v boji ztratil život, ne však čest.

Na kolena sražen smutkem a pocitem viny,
ze ztráty přítele dusil Harryho žal,
připadal si zase osamělý a tak strašně jiný,
nedokázal si představit, že život může jít dál...

Další ránou byla temného proroctví hořkost,
Pán zla kdysi učinil z něj sobě rovného,
ještě děsivější ale byla skutečnost,
že pouze pro jednoho smrt je životem druhého.

Kouzelnická společnost strnula ohromena,
netušil, že veřejné odhalení věštby znění,
posílí už tak pevné přátelství Hermiony a Rona,
ačkoli názory cizích lidí na něj se změní.

Vzhlédli, kteří dosud měli skloněné hlavy,
začali věřit, že chlapec vrátí svobodu všem těm,
co spoutaly mysl a srdce Temného pána okovy
a nadvláda čisté krve zůstane pouhým zlým snem.

Harryho Pottera čeká nejtěžší ze všech zkoušek,
jejím splněním konečně může dojít pokoje,
nevzdá se, i kdyby měl života poslední doušek,
je rozhodnutý nepřijmout smrt, ne bez boje.

I samotný Voldemort se bojí tichých zvěstí,
mladý čaroděj má tu moc vrátit lidem štěstí...


Krásné je o hrdinství v bezpečí snít,
ale o tom se knihy a básně nepíší,
tak mě neser a začni svůj Velký příběh žít! :)
AUTORKA: SPIRO3110 a její kamarádka

Smutná Báseň(M.N)

Jako stín vidím odcházet lásku,
Tu která byla krásná a nekonečná.
Jako stín vidím odcházet tebe,
Když mohl sem díky lásce poznat nebe.
Jako stín vidím odcházet život,
Ten který bez nás nemá smysl.

Uplynulo vše jako proud řeky,
Který někde končí a začíná.
Slunce pomalu zapadá a moje naděje pomalu umírá.
Ta která přišla a pomalu mizí,
Asi proto že naše duše už jsou si cizí.
Začíná noc která přináší temnotu do duše mé,
je pozdě vzpomínat na rty tvé...

Všechno končí a já nevím komu zbohem dát,
Proč mě život nikdy neměl rád.
Proč to vše takhle dopadlo,
Vždyť koho by tohle někdy napadlo.
Jak
život krutý dokáže být
A já už v něm dál odmítám žít......

Slzy(M.N)

Křišťálové perly radosti i smutku,
Nadšení i sklamání,
Po tvé tváři stékají.
Vzpomínky na nás v tvé duši se ukrývají....
Už nevidím je téct a dopadat na tvoje tělo,
Ten pramen pocitů ....


Vzpomínáš když oba sme plakaly?
Když poprvé naše rty se setkali?
Proč to takhle musí být?
Dal bych vše za to abych mohl tvoji slzu na své tváři mít.......
AUTOR: Michal Navrátil
Stojím na hrobě v temné noci,
náhle slyším srdečný smích.
Koukám,o kus dál stojí vlci,
a temně vyjí na měsíc.
Za nimi mrtvé děvče stále ještě v rozpacích
A mě je do pláče.
Jdu blíž a z očí slza padá
proč se ta dívenka tolik smála..
Když mě uviděla,v těch cárech jak tam stojím,
trochu se podivili,čeho se bojím.
Už se nesmála jen stála a čekala.
"Pojd k nám"volala.
S dýkou v srdci v očích běl,
kdopak na mě zapoměl.
Váhavý krok a ještě jeden,
tuhne a mrzne,vždyt je leden.
Mě však není zima začala jsem se smát
a s vděkem se s ní objímat.
pak spolu jsme se vznesly
do tmavě modrého nebe..
Ten tunel byl tak dlouhý,
jak jen smrt může být,
ale na konci to jasné světlo
a já začala snít..
Jak zvláštně je smrt krásná a
co teprv až se narodím..
Vždyt já vůbec nesním...
AUTORKA: Lucka
Nocí
Svět tvýma očima je temnotou zahalen
stačí plamen svíčky a jsi prozrazen
proto nocí chodíš a schováváš se
před dnem ukrýváš se.


Západ slunce je pro tebe svítáním
houstnoucí tma ranním oparem
tvůj život je zmítáním
mezi nocí a dnem

V noci srdcem poznáváš,neodsoudíš pohledem
nevidíš,musíš naslouchat,
jestli nocí kráčí dva nebo jeden
noc je tajemstvi,neni to hned poznat.

Kam až tě srdce povede
temnotou, která ztrácí na síle
tvé kroky jiste dovede
do tvého cíle.
AUTORKA: Renata Pazderková
 

3 lidé ohodnotili tento článek.