Vaše tvorba 4

6. ledna 2007 v 9:17 | Judyth |  Vaše tvorba
Zde zveřejňuji opět vaši tvorbu, co mi posíláte. Pokud se najde něco, co jste stvořili...obrázky, kresby, básně, povídky, fotky...pošlete je na Karpamagic@centrum a já je zveřejním :)
Vaše Judyth
Hlubina
Padam černou hlubinou…
padam a citim ten chlad kolem sebe…
když padam a začinam se bat čtyř zdech…
porad padam hloub a hloub
a tak padam a řikam si miluju tenhle swět…
co je plný zrady.. nenavisti.. a možna i kamarady…
a narazim do steny kolem sebe
aporad padam a krev teče z rany…
a tu chvili obimam všechny svaté pány
ztrácim dech a silu řvát
slyšim ozvěny hlasu svého a smích někde vevnitř
tak už padam do hlubiny času a smrti
mam co jsem chtěla tak řekni.
. pošeptej slova spásy
Pošeptej jak zbytečně jsem padala
jak zbytečně jsem po někom strádala…
jak zbytečně jsem se tmou sama loudala a křičela že dabel chci byt
že na slunci nehci žít…
že jak krasně miluju černou
jak hvězdy mi ted září na hrobkou šedou…
a zpev zvonů na moji počest tiše bijí jak květiny co ztrácení síly….
A tohle je na konec co mi napsal můj kluk myslím že je škoda si nechat takový talent na romantické basničky jen pro sebe proto chci aby holky věděly že kluci co píšou basničky ještě nevymřeli:o)
Tolik Tě miluji že mám pocit že krásný obraz maluji,že maluji si obraz naší lásky,který přináší mnohým na čelo vrásky,ale já to nevzdám chci malovat dál... chci být tvého srdce král,Chci být ten jediný co smí ti pohlédnout do očí bez vinny... Chci být tvým rytířem co chrání tvůj spánek... Chci být chladivý vánek.. Co vklouzne pod tvou peřinku a nebude v ní jenom vteřinku... Ten vánek se pak promění vmůže...co přinese ti růdé růže,jež mají dokázat té krásné ženě jak moc je mé srdce roztožené,ajk moc touží tis vou lásku dát a duši kldině zaprodat,za noci strávené s tebou.. za noci s tou dívkou bledou... co pleť má jako samet... Učiním na její srdce nálet,bud bombradovat její city a bude se cítit jako zbitý když neuspěji ve svém tažení... Ale pakliže vyhraji tuto bitvu budu opět balžený... Pocit mít že mohu s touto krásou žít,že mohu u srdce hřát... že mohu ji svou lásku dát... Když zavřu oči vidím jí jak krásně spí... jako anděl... co já vím ... nikdy jsem ho neviděl avšak jestli přeci andělé existují,musí mít její tvář a klidně shodí svatozář.. ať křídla své spáli na prach,ať nemůže mi uletět.. Vím jsem vrah... zabijím vše krásné pro to světlo jasné,co vábí mě svými paprsky a pak roztrhá mě na cucky... jenže Kdyby jste viděli ty rudá ustá,její pohled..ztratili by jste nad svými city dohled... Pohltil by vás chtíč a nechtěli z tohos nu prič... prokleli by jste každé ráno dokonce přestali spát..jen aby jste tu nádheru mohli v noci tělem svým hřát.
AUTORKA: last_ breath
AUTORKA: Kata Hufi4
Sedí a mlčí
mlčí a přitom křičí
její srdce se svírá v křeči
ale ona stále mlčí

Pomalu plyne světa řád
proč ji nikdo nemá rád?
Lásku našla,miluje
asi moc černobíle si to maluje

Je už asi taková
a asi to neschová
a pohledy probodá
sama svůj odraz v zrcadle

Na světě 6 miliard lidí
všichni jenom kolem slídí
nikdo se nezastaví z procházejících řad
nikdo si nechce povídat

Milý lidé mají rádi
rádi svoje kamarády
nikdo z nich však nechce stát
nikdo si neumí povídat

A tak má svůj svět
který se směje brečí mlčí křičí
ale kdo ji vezme zpět?
jen-tak...mezi řečí....
AUTORKA: Skyppinka
VYVRAŽDĚNÍ ANDĚLŮ

Mezi životem a smrtí
tě lidé kolem žít nutí,
odsuzují to, co děláš,
ale ty se stejně nedáš.
Vždycky budeš jako teď,
chladná, ostrá jako led.

Zuby projedou šíjí,
jeho bolest tě míjí.
Vysáváš z něj všechnu krev,
jazyk cítí bušit tep.
Umírá v tvé náručí,
smrt přijde, až ji poručíš.

Pomalu ho užíráš,
netušíš, že umíráš.
Jeho smrt postihne tebe,
jeho duše jde do Nebe.
Tvoje spadne dolů přímo,
trpká, tmavá jako víno.
Zčernalá hříchy jako noc,
zatím máš nad všemi moc.

Už víš, že poslední je tvůj den,
víš i, že v noci nezříš sen.
Tvá moc nad všei mizí,
vše kolem přijde ti cizí.

Teď anděl umírá v rukou tvých,
nekdy neuslyšíš jeho smích.
Ochránce zabila jsi svého,
neposlechlas pokyn: "NECH HO!"

POsloucháš jen sama sebe,
před tebou uzavírá se Nebe.
Nevejdeš zlatou branou do Ráje,
nikdy neoslavíš příchod máje.

Teď vidíš, co jsi způsobila -
- anděly jsi vyvraždila...
AUTORKA: lucy.laurinka
Zlá holka?

stojí před zrdcadlem a ptá se sama sebe zda má cenu žít.Stojí tam kouká na své zubožené tělo.češe si vlasy z kterých okamžitě vyvanul zápach cigaret.Sundala ze sebe tričko a koukala se na své vyhublé tělo plné šrámů,ty šrámy jí způsobovla její železná přítelkyně.Byla její najlepší kamarádkou a zmírňovala její trápení když s ní lehounce jezdila po svých rukou,zrároveň to ale bylo její prokletí,kterého se už nemohla zbavit...........na dosmrti.koukala se na svůj obličej měla krásné rysy ale její velké hnědé oči na ní prozrazovaly jakým životem žije.Měla rozevřené do kořán,odrážela se v nich bolest,odrážel se v nich žal.Vystupoval s těch očí jako temný démon,smutný společník byly tyhle oči.Najednou se ty oči zalily až po okraj slzami.Dívka přemýšlela o svém životě a slzy kapaly po její těle až na podlahu.Byla na dně.Až úplně ve spod.Přemýšlela o svém mladém životě,kolik hříchů vykonala,tak proč by nemohla vykonat ten poslední-sebevraždu.Opravdovou bolest neutiší žádná droga,možná tu bolest oddálí o několik hodin. je to jako když odjedete na dovolenou a doma necháte nedodělané věci.Máte se tam krásně a užíváte života,a když se vrátít čeká vás přesně to,z čeho jste odýžděli problémy zmatek smutek. Mockrát už byla pít po putikách,mockrát chodila s pitím jen tak po ulicích.Její žal byl umlčen alkoholem,a její smutek tišila droga.Někde uvnitř v nejtemnějším koutě jejího srdce však ten žal zbyl.Nemá pravé přátelé ani nikdy nepocítila lásku.s mnoha muži už měla fyzickou lásku,ale pravou lásku nikdy nepoznala.Asi jí nebylo souzeno žít. A když se sama sebe ptá co se svým životem.Ani napřemýšlí,svéká se a napouští si horkou vana přespává u jedné noční známosti,protože nemá kde bydle,pro koho žít.Proto bere do ruky svojí společnici žileteku.Bere ji všude sebou když cigára a chlast nepůsobí odpoutá pozornost od psychické bolesti,jen bolesti fyzická.bere ji do ruky a skoro obřadně přikládá na zpěstí,zlehounka se řeže,potom víc přitlačí,a přejíždí žiletkou po krku.......kolem kape krev stéká v potůčkách krve.V každém tomto potůčku utápí své činy,které vlastně ani nikdy nechtěla udělat.Z jejích očí začely opět téct slzy ale ve vodě smíšené z krví s ztrácely.Dívka nyní pocítila bolest kterou ještě nezažila celé její telo se roztřáslo.Voda se začela barvit do krvava..........dívka se hodně sekla do zápěstí a krev začela stříkat..........obarvovala bělavou stěnu.Po ní stékala krev ketrá říkala "nechtěla jsme to udělat,ale pro mě už nemá cenu žít.Nemám pro koho,a nevím jak." Dívka ještě žila.Ležela tam a už jen stěží dýchala po hodině kdy postupně upadala do bezvědomí se probudila a řekla si že vztane.Cítila se krásně a měla chuť k životu jako nikdy před tím.Chtěla se projít po ulici a koupit si čokoládu zasmát se a už nikdy nefetovat a nepít.Budu zase chodit do školy a už nikdy takle neskončím........přestanu si ubližovat.A tak zlehka vztala.A její zděšní bylo obrovské.Vznášela se nahoru a pod sebou viděla své zubožené tělo.pak už viděla jak její noční známost vchází do dveří.Jak uvidí dívčino tělo omdlí. Mrtvolný zápach zaplavuje tu místnost.Vzbudí se a zavolá záchranou službu.Přijedou a konstatují smrt.Dívka je sklamaná že tento život nezvládla,ale těší se co ji čeká vznáší se kamsi nahoru. Krásný pocit bez všech starostí a problémů.........vztříc vzhůru novým dimenzím....
AUTORKA: Eva
CEMETERY OF INNOCENTS

Carpet of autumnal leafage

Thorns of brier brushes

Branches of tree are slowly trembling in the light breeze

Song of gloomy fall in the shadow of deciduous trees (footsteps of
barefoot soles)

Path of spooky events

Phanthom of roaming ghosts

Limp blooms of renden wreaths

Sights of chilly sculptures (Drops of impeding rain)

Wax of melting candles

Weep of dumb souls

Crucifixes of tombstones

Innocent miaowing of kittens (atmosphere of oncoming winter)

Carved pumpkins forgotten for years

They won´t live to see the Halloween

Tatters of nighties

Silent echo in the mist

Hissing of tetchy asps

Dance of spider´s legs (footprints of bloody soles)

Cawing of hungry ravens

Terrified shout of victims

Sound of gliding shroud

For the ears so aloud (thunders of impending storm)

Veil of black widow

Flaming eyes of waiting dog

Cold sweat of the horror

Ice laugh of murderer

Lightened blade of dagger

The Reaper in the end of tunnel

Lichgate to the cemetery of innocents...

Preklad:

Cintorín neviniatok

Koberček z jesenného lístia, tŕne šípových kríkov, vetvy stromov
sa pomaly trepocú v jemnom vánku, pieseň skľúčenej jesene v tieni
opadavých stromov (šľapaje bosých nôh). Chodníček strašidelných
udalostí, prízrak blúdiacich duchov, zvädnuté kvety z roztrhaných
vencov, pohľady chladných sôch (kvapky prichádzajúceho dažďa).
Vosk z roztopených sviečok, plač nemých duší, kríže z
náhrobných kameňov, nevinné mňaukanie mačiatok (atmosféra
blížiacej sa zimy). Vyrezané tekvice rokmi zabudnuté, nedožijú sa
už Halloweenu, zdrapy z nočných košieľok, tichá ozvena v hmle,
sykot podráždených hadov, tanec pavúčích nôh (stupaje krvavých
nôh). Krákanie hladných havranov, vystrašený výkrik obetí, zvuk
kĺžuceho sa rubáša, pre uši tak zreteľný (blesky prichádzajúcej
búrky). Závoj čiernej vdovy, blčiace oči túlavého psa, studený
pot od hrôzy, mrazivý smiech vraha, blýskajúca sa čepeľ dýky,
Smrť na konci tunela, vstupná brána na cintorín neviniatok...
AUTORKA: 13morticia
Zatmívá se Ti před očima,
Pomalu padáš,
Nikdo není nablízku.
Jsi tak sama, bez pomoci.
Nikoho nazajímá, co je teď s tebou.
Ať si všichni trhnou!
Už je lépe!
Začínáš se probírat,
Vidíš svět jako velkou omalovánku.
Zvedáš ruku proti slunci,
A vidíš…vlastně jenom jas.
Co zrcadlo, co Ti řeklo?
Vidíš jenom odrazy věcí kolem.
Ale kde jsi Ty?
***
Kráčím pomalu po chodbě,
Je tmavá a tak opuštěná.
Najednou mnou projde studený proud
Vidím Tě, stojíš naproti mně
A z očí Ti kapou rudý slzy
Pokouším se Tě dotknout,
Ale si v jiný dimenzi.
Už je to rok, cos mě opustila
Den co den stojíš přede mnou a pláčeš
Ale dnes je to jiný
Jdeš dál, pronásleduji tvé kapky
Dovedeš mě do kuchyně
A já přijímám Tvé přání
Zabodávám,padám,naše krev se míchá
Konečně! Už se Tě můžu dotknout
Naše duše spolu odchází tmavou chodbou
Jenom ten otisk na zemi
a chlad po mě zbyl.
Jenom…
AUTORKA: ZZ
 

3 lidé ohodnotili tento článek.