Gothic rock od Boba...část 1.

13. března 2007 v 12:26 | Goth Bob Lučan |  Hudba a film
Tenhle článek napsal Bob a poslal mi jej, aby se prostřednictvým mých stránek s vámi podělil o svůj článek o Gothické hudbě.
Judyth
Gothický rock - historie a současnost, Bob 73
Bob Lučan,Zlín
Plavím se proti proudu oceánem slz předávkovaný životem.
Jemný písek nostalgických vzpomínek mě šimrá do chodidel.
Revoluce snů se mi zhmotnila v punkové minulosti. Ani příliv
nových tónů je nesmyje.Koláž emocí mne dohání k šílenství
a aktivuje mé smysly. Jsem z generace Usherů a mým dědictvím
je nesmrtelnost aristokratické krve.Pátrám po svých spojencích.
Kristovy roky mě učinily moudřejším, zvlášť když je máte už po
staletí. Nevědomost dnešních lidí je jak plevel v aleji bílých růží,
které značí barvu mé tesklivé tváře. Jsem na periferii života dobro-
volně, se sarkastickým úsměvem a gothic rock je mým údělem.
Já však nesu za něj oběť velikou, úzkost, romantiku ruku v ruce
s poetikou. Gothika je žena, kterou vysávám jak nektar z krvavých
plodů. Nad mou hlavou nehledejte svatozář a protancujte se vampýr-
ským tangem do mého světa.(G. Bob Lučan/AG)
Následující článek nastiňuje můj vztah ke gotice, kterou zde, místy až rétoricky, rozebí-
rám, a snad potěší pravou gothickou dušičku zasvěcených. Rád bych zúročil své dvacetileté zkušenosti, zamyslel se nad užíváním nesprávného pojmu gothicmetal a reagoval na některé metalové magazíny, které tak trochu neobjektivně odsouvají gothic rock do jakéhosi hudeb-
ního suterénu.
Když jsem se zhruba před dvaceti lety, tedy přibližně v polovině osmdesátých let, poprvé setkal s pojmem gothic rock, ten už několik let kraloval undergrandové scéně, která se přirozeně přetavila z punk rocku na tzv. postpunk. Hlavními představiteli této vlny byla nepochybně jména jako The Damned, The Stranglers, Siouxie and The Banshees nebo dnes již třicet let zesnulý Ian Curtis ze skupiny Joy Division, v povědomí ortodoxních vyznavačů gothického rocku uznávaný jako průkopník termínu "gothic rock". Mimo již zmiňovanou postpunkovou hororově laděnou děvu Siouxii, na niž navázaly další dnes již kultovní spolky, např.vampýrští Bauhaus v čele s "prokletým básníkem" Peterem Murphym, který dal tomuto stylu punc originality, patří mezi zakladatele i transvestita Rozz Williams, jenž v roce 1979 založil death rockovou "sektu" Christian Death. S Bauhaus patří mezi mé nejoblíbenější skupiny.
Zhruba ve stejné době přišly na svět i Eldritchovy Milosrdné sestry -Sisters of Mercy. Společně pak s temnými pistolníky Fields of The Nephilim a romantiky The Mission tvořily symbolický trojlístek z anglického Leedsu, města proslulého deštivým počasím. Ponuré klima ovlivnilo i tvorbu skupin jako Red Lorry Yellow Lorry či Cassandra Complex, jež se postupem času etablovala v Belgii stylem electronic body music ( E. B. M.), jakýmsi hybridem gothic rocku. Avšak většina z nezasvěcených příznivců gothic rocku v podstatě ani netuší, že nás zaplavuje již třetí vlna gothického rocku. Přičemž i tohle členění je diskutabilní.
Mezi další velká jména náleží i nejstarší německá skupina Love Like Blood.V současné době už gothičtí Clan of Xymox, původně synthpopoví novoromantici z Holandska, začínali nahrávat u stáje 4 AD stejně jako Dead Can Dance, Cocteau Twins a další. Legendární, kultovní, ortodoxně gothická kapela House of Usher je považována za jednu z nejtemnějších. Luxusní "vizážisti" London after Midnight, jejichž image byla nepřímo ovlivněna postpunkovými The Cure, gothicpunkovými Alien Sex Fiend nebo dancepopovými Dead or Alive, měli vždy svá vystoupení dlouho dopředu vyprodána a svou slávou prý předčili i klasiky gothic rocku Bauhaus a Sisters of Mercy.
Přestože samotný gothický rock vznikl z punkové anarchie, a proto nemá hranice, vyznačuje se punkovou baskytarou, monotónní chrastivou kytarou a potemnělým vokálem. Shakespearovské téma velké tragické lásky, úkladů a zrady, symboly růže, vína, mužský egoismus, to jsou až kýčovitá témata většiny textů. Fascinuje mě výklad textů, které bývají ve většině případů velmi temné a zasmušilé jako hrad v Transylvánii, krutě melancholické až do doby, kdy se promění v romantickou, dojemnou, hořkosladkou filozofii, která mě paradoxně naplňuje depresívním blahem.Ale i oduševnělá romantika mě už řadu let spojuje s tímto výjimečným stylem, který můžete jen buď milovat, anebo nenávidět. Petr Štěpán je jeden z nejpovolanějších na tuzemské gothické scéně i se svým dítětem, kapelou XIII. století a její poslední deskou Vendeta, jež se mně osobně velmi líbí právě díky přirozenému vývoji této skupiny směrem k samplům a k synt-popovému charakteru jakoby ve stylu staré novoromantické školy osmdesátých let, což ke gothice jaksi patří. Zrovna jako to, že vzešla z punkové éry 80. let, tak jako vzešlo XIII. století z H.N.F., takže žádné běsnění komerčně znějících metalových kytar. A ne každý to správně pochopil. Na tomto místě bych chtěl Petra Štěpána upřímně pozdravit, neboť mu vděčím za spoustu informací o kapelách typu House of Usher a XIII. století bylo pro mne v devadesátých letech hnacím motorem.
Historii tohoto stylu před více než čtvrt stoletím otevřely nejpovolanější ikony gothického rocku The Damned, Bauhaus, Christian Death, Siouxie, Sisters of Mercy, Fields of The Nephilim, The Mission, Red Lorry Yellow Lorry, House of Usher, Love Like Blood, Clan of Xymox.(Bob/AG)
Po většinu času se držím v ústraní a nekomentuji názory dezorientovaných fanoušků a fanynek, ale řekl jsem si, že bych se měl alespoň vyjádřit.
Jako ortodoxní gothik nesmírně trpím, ba mne až pobuřuje, když čtu v recenzích metalových kapel, že hrají "gothic metal". A já se ptám:"Co je gothic metal?" Termín, který nám tady někdo podsouvá od poloviny devadesátých let. Rozz Williams (Christian Death) by se divil! Či spíš se jako pravý goth obrací ve vampýrském hrobě. Cožpak nikdo z těch recenzentů netuší, jaký je rozdíl mezi metalem a postpunkem? Můžete si svůj Within Temptation nazývat, jak chcete, ale gothický metal je nesmysl!! Ty slečny, co zveřejňují své články na internetu a nazývají se "goth", ať mi laskavě prominou, ale nechť si dál poslouchají svůj symfonický metálek a gothic rock přenechají nám, starým "pankáčům", kteří jsme stáli u zrodu našeho uhrančivého stylu. Pamatuji si, když XIII. století bylo ještě H.N.F.. Proto mě jejich pauzy či odchod ze scény mrzí, protože je mám upřímně rád.
Jsem dlouhá léta sběratelem a posluchačem gothické hudby a mám ve své sbírce více než tři tisíce hudebních titulů typu např. Rosetta Stone, Ikon, Jerusalem Syndrome, Sanguis et Cinis, Two Witches, Love Like Blood nebo romantiky De/Vision, And One či Deine Lakaien, atd.. Tak jako ke gothic rocku patří mystické texty plné sexu a romantiky, není ovšem pravidlem, patří k němu zrovna tak i černá kůže, latexové oblečení, volánky apod.. Důležité je však, co máte v hlavě, a hlavně, co je s tímto dojemným stylem spjato, co cítíte, přátelé! Ono to není jen o módě, i když je taky samozřejmě důležitá. Ovšem mimo stálice Sisters of Mercy, Fields of the Nephilim a samozřejmě Bauhaus, kteří si mohou obléci cokoli. Jsem velkým milovníkem skupiny Christian Death, skutečných novátorů gothického rocku anebo,chcete-li, death rocku.(Vlastním jejich kompletní diskografii, ať už se zesnulým Rozzem Williamsem, Evou'O, G. Demone, či s Valorem a Maitrii.) A nepřestal jsem je mít rád ani po rozdělení Christian Death na dva tábory. Líbí se mi oba, Rozz Williams i Valor. Rozz Williams svým plačtivým hlasem jemně evokuje "politologa" Jello Biafru (vl. jménem Eric Boucher), zpěváka z Dead Kennedys, a zženštělá image je jasným důkazem vzoru Davida Bowieho z glamrockového období sedmdesátých let, tak i Valor se svým industriálním death rockem a s texty plnými parapsychologie, biochemie, psychologie a vůbec magie všeho druhu. Oba jsou pro mě geniální. Totéž platí o zpěvačkách seskupení Christian Death, G. Demone, Evě 'O a Maitrii, které mnohdy působí jako vyšinuté čarodějnice a svými hlasy se hodně liší od současné symfooperní scény. Jinak řečeno, nemám nic proti kapelám typu Lacuna Coil, Within Temptation, Tristania, Xandria, Trail of Tears, Dreams of Sanity, Theatre of Tragedy, ba co víc, mám je ve své rozsáhlé sbírce. Ale v žádném případě je neřadímdo gothického rocku, a už vůbec ne do tzv. "gothického metalu".Uvedl bych příklad, kdy The Gathering je zařazován jako trip rock, My Dying Bride coby doom metal. Ale gothic rock? Moji drazí, to je opravdu něco jiného!
V této souvislosti bych chtěl pozdravit svého přítele Broňu z Kopřivnice, který má rád zrovna jako já hudební tvorbu skupin Bauhaus, Christian Death, Sisters of Mercy, Rosetta Stone atd., ale i stylově odlišné electronic body music kapely Dark Wawe, new romantic, synth pop a další, jež s gothikou, byť nepřímo, souvisí. Příkladně The Cruxshadows, Dance or Die, In Strict Confidence.Také bych chtěl z tohoto místa poblahopřát mně neznámému pisateli, který zveřejnil svou recenzi na album Sex and Drugs… od CH. Death, což je v těchto končinách téměř vzácností.Chlape, ozvi se, asi máme obdobný vkus, co se Christian Death týče.(Bob/AG)
INTERMEZZO I
Mí oblíbení zpěváci
David Bowie, Peter Murphy, Rozz Williams, Andrew Eldritch, Carl McCoy, Valor, Marc Almond, Gary Numan, Robert Smith, Waine Hussey, Chris Reed, Dave Vanian, Sean Brennan, Alexander Veljanov, Trevor Tanner, Ian Astbury, Petr Štěpán, Jörg Bartscher Kleundgen, Marc Hollis, Peter Steel, Jazz Coleman, Nick Cave, Frank Sinatra, Johan Edlund, Pete Burns, Ian Curtis, Morten Harket, Brandon Perry,Ronny Moerings, Rodney Orpheus…
Mé oblíbené zpěvačky
Siouxsie Sioux (vl. jm. Susan Janet Dallion), Gitane Demone, Eva'O, Maitrii, Lisa Gerarr, Sally Timms, Patricia Morrison, Ofrahaza, Jarboe, Lydia Lunch, Wendy James, Elizabeth Traser, Brix Smith, Nina Hagen, Debbie Harry, Nico, Anneke van Giersbergen, Liv Kristine, Ellen Kosová, Hana Vyšovanová, Björk, Kate Bush…
Mé oblíbené skladby
Bella Lugosi is dead, Mask (Bauhaus)
Ziggy Star Dust (David Bowie)
Temple of Love (Sisters…)
Temple of Desire (Christian Death, Valor)
Spectre (Christian Death, Rozz Williams)
Love under Will (Fields of the Nephilim)
Tragedy (Christian Death, Valor)
Kiss (London after Midnight)
Lullaby (The Cure)
Peek a Boo (Chritian Death)
Květy zla (XIII. století)
Psychoburbia (Dance or Die)
Something Wrong (Clan of Xymox)
Time Killer (Project Pitchfork)
The Chair (The 69 Eyes)
Venus in furs (The Velvet Underground)
Twice As Good (Cassandra Complex)
Christine (The Wake)
Perenial Wait (Jerusalem Syndrome)
Requiem (Nephilim)
Open Up (Redlorry Yellowlorry)
Kingdom come (Mission)
Incarnation (Alvaréz Peréz)
Whel in motion (Ikon)
Clouds Without Water (The House of Usher)
Return (Deine Lakaien)
Pořadí zpěváků i skladeb je čistě náhodné.
V úvodní části jsem se již zmínil o punkrocku a nyní bych zde rád objasnil úlohu kapel jako Killing Joke.V čele s charismatickým klaunem Jazzem Colemanem jsou médii dosud stále považováni za postpunkovou kapelu. Nicméně během své kariéry prošli od punkového minimalismu, přes syntpop až k industriálnímu rocku. Jejich elán a životní energie a zlověstná atmosféra vás doslova zhypnotizuje. Tímto bych chtěl naznačit, že oni patří ke gothickému rocku více než například současní love metaloví H.I.M., protože Killing Joke vycházeli ze stejného punku jako elita gothického rocku The Damned, Bauhaus, Christian Death a Sisters of Mercy.
Obdobně bych nechtěl v souvislosti s gothickým rockem opominout ani The Cult, kteří se původně jmenovali Southern Death Cult. Do poloviny osmdesátých let měli The Cult image i pověst gothic rockerů a vše vyvrcholilo albem Love(1985), které mělo hitový potenciál, zejména skladbou Rain. V té době měli pověst sukničkářů, tak jako v současnosti finská kapela The 69 Eyes, kteří upoutávají ženskou část publika image ve stylu glamrockové kapely Mötley Cru téměř dokonalým make-upy, až zženštilým oblečením, úžasnými účesy, romantickými gesty a samozřejmě líbivými melodiemi nasáklými syndromem zesnulého Jima Morrisona z dnes již neexistujících věčně provokujících The Doors nebo punck rockenrollového rebela Billy Idola. Zato Peter Steel z Type O'Negative je se svými téměř dvěma metry okázalé svalové hmoty, úžasně temným, lehce eroticky zabarveným hlasem a uhrančivým pohledem prototypem mužnosti.
Alien Sex Fiend, kapela vzniklá v Londýně kolem excentrického zpěváka Micka Fienda(vl. jm. Nicholas Fade), je víceméně alternativní záležitostí a bývá označována jako gothicpunck s prvky psychadelie a elektroniky. Byla velkým vzorem pro bratislavskou gothic rockovou 'elektrárnu'The Last Days of Jesus', jež jsou společně s brněnskými dark rockery
Alvaréz Peréz tuzemskou oporou gothického rocku.(Bob/ag)
Metal snesl na gothický rock temný stín komerce, což já osobně těžce nesu, neboť miluji gothický rock právě proto, že vzešel z punkového undergroundu a stál tak nějak stranou od mediálních blábolů senzacechtivých novinářů, kteří se ze zištných pohnutek zajímají o Marilyn Mansona, jenž je plagiátorem Davida Bowieho a Rozze Williamse. Ovšem onen Rozz Williams se nesnažil bourat žebříčky hitparád. Jeho úzkostný hlas vyvolává v divácích spíše hořkosladké léčebné deprese. Pokud ovšem jako posluchač vydržíte až do konce a nevadí vám, že melodie, pokud se vyskytne, často upadá do monotónnosti. Disharmonie vás pak vrátí zpět do života, do reality, aby vás opět Williamsův žalostný hlas, někdy až bolestně, roztesknil.
Dnes vznikají i nové vlny stoupenců tzv. death rocku ve stylu Christan Death a různá atributní alba jako pocta R. Williamsovi.Ne každý z těchto ortodoxních vyznavačů chápe dnešní Valorovu tvorbu v Chritian Death i v Lover of Sin. Tedy jakési zmetalizování.
Ale já mám tohle všechno rád.(Bob/AG)
Pravým důkazem nekomerčnosti a identity gothického rocku je Murphy nebo Valor, který hrál už ve Williamsově Christian Deathu a po albu 'Ashes' (z roku 1985) se vrhnul i za mikrofon, aby i z tak již dosti psychedelického Christian Death vybudoval deathrockovou stoku bezbožnosti, a tím se automaticky etabloval mezi mé favority. Příkladem Valorova novátorství v Christian Death je určitě ve své době nadčasové album Sex and Drugs and Jesus Christ z roku 1988, které strhuje svou bezprostředností. Ale to už bylo v době, kdy se Rozz Williams, původní zpěvák skupiny, věnoval výhradně svým vlastním projektům Premature Ejaculation, Pompeii 99, či komorně laděnému Shadow Projectu. Poukázal bych i na Valorovo albulm Ultio, proditio, misericordiaque z roku 1990, které bylo výrazně psychedelické a s gotikou středního proudu má pramálo společného.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.