Vaše tvorba 5

16. března 2007 v 10:09 | Judyth |  Vaše tvorba
Pokud bude chtít někdo z vás něco zveřejnit, pošlete to na karpamagic@centrum.cz.
Judyth
Moje slzy sú jak tŕne na ružiach,
každého zrania a ja krvácam jak zbesilá.
Žiletka tupá v koši skončí,
život skončím naším predávkovaním.
Nikto ma nechce, nikto o mňa nestojí,
snád nájdem niekoho v duši čiernych.
Prišla hodina pravdy,
skočiť z mosta treba,
sanitka príde a odnesie ma do hroba.
Moje posledné vzdychnutie je,
láska moja navštív ma ...
AUTOR: Viktoria
AUTOR: Markvitko
Vengeresse
Tak nenasytné jsou tvé černé oči
Zvrácená mysl chtěla by pít
Na to jen jedno odpovím ti
Ne každý chce věčně žít
Však na tobě já pomstím zločin
Jenž na mě samé spáchal si
Poroto tě tak krvavě mučím
A dál sama krvácím
Neboj se bude to trvat věčnost
Kterou si mi ty sám daroval
Oplatím tobě každou trpkost
Co si v mých žilách zanechal
Až tvoje tělo zbrázdí slabost
A tvoje údy ochabnou
Pak odejdu a zanechám tě
V rakvi se svojí samotou
Sama však živá nesmrtelná
Budu dál noci kralovat
Tak vzejde síla nová temná
Mě všichni Rodní se budou bát.
AUTOR: BloodAngelus
Jak zvadlá růže,
jak zmrzlé poupě,
s výrazem smrti na tváři,
když usmíváš se na mě ve snu.

Jakoby píchla si mě jed do žil a
já přestal chtít žít.

Jak s břitvou v dlani,
zařezáváš se do mě,
každým pohledem,
ničíš mě víc a víc.

S každou vzpomínkou na tebe,
ztrácím kus sebe, tak chladná a
nemilosrná jsi, že nezapomenu asi....


***


Uprostřed pole staletý strom stává,
dívka oděná černým šatem,
každou noc srdce do něj vyřezává.

Když hvězdy na obloze objeví se,
ostrá čepel do kůry zaboří se.

Strom ač statný je,
zabodávající čepel nepřežije.

Pod tíhou dívčích smutků a emocí,
v suchou trosku se obrací.

Míza po stromě ztéká,
dívka tiše zténá.

její slzy kořeny stromu tráví,
listy černající,
pomalu opadávající .

Když měsíc na oblohu vyhoupne se,
dívka kolem stromu ovine se.

Slzy po tváři jí ztékají,
větve tiše šeptají ....
Kdy už tohle skončí

AUTOR: JARINEK
Samota
Sedím tu sama v mém temném pokoji,
na který zapomněl celičký svět.
Uvnitř mně všechno tak hrozně moc bolí,
svěřit se někomu nebo se vykřičet??
Svěřit se? Komu však? Kdo zkusí rozumět?
Nikdo v mé blízkosti takový není.
Slzy mi netečou, srdce mám ledové.
Je někdo kdo tuhle skutečnost změní?
Není tu, nebyl a nikdy nebude,
proto zas do ruky beru si nůž.
Párkrát se pořežu, krve mi ubyde,
pokoj však od všeho budu mít už!
Pořád mám na sebe ale tu velkou zlost.
Ne kvůli řezání, to mi jen pomůže,
života však už mám celkově dost!
AUTORKA: Veronika
Zbitá, jak malé štěně
mohl za to ten co podváděl ji denně.
Zbitá tak, že bolest necítí
to on zamotal ji do sítí.
Bolest způsobil ten koho milovala
teď by i ona ráda jeho zraňovala.
Cítí hroznou nenávist
chce na laně ho oběsit.
Umlátí ji pěstí svou
políbí na tvář její krvavou
ji- láskou zklamanou.
Nespí, můžeš slyšet její pláč
radost zná pouze jako hráč.
Hráč falešných pocitů
co je na konci svých dnů
to on zbavil ji naivních snů.
Chodí a žádá o lítost
prosí Tebe o milost!
Tak střel ji,střel ji jen
vyžeň jí mozek z hlavy ven!
Nespí, pořád pláče
nechce už hrát falešného hráče.
Nespí, zlé sny má
ta holka...to jsem já
AUTORKA: Liguid Fantasy
AUTORKA:Vicious Tonque
V ruce tužku držím,
možná se trošku stydím.
Ale přesto to napíšu,
jaká opravdu jsem ti ukážu.
Pořád říkáš jak mé srdce máš,
přesto tak málo mě znáš.
Tak málo toho o mě víš,
a už se toho moc nedozvíš.
Tohle je to posledni co ode mě vidíš,
tak moc sis mě přivlastnoval,
a tet vidíš jak moc se mýlíš.
***

Těžké je...

Těžké je milovat,
když láska se ztrácí.
Těžké je plout,
když loď se kymácí.
Těžké je snít,
když sen se vytrácí.
Těžké je žít,
když srdce krvácí.
Těžké je zapomenout,
když vzpomínky se vrací.
Těžké je sbohem dát,
nikdo neví,
zda má-li se to stát...
AUTORKA: .flusie.
Cry it out
Death . . . nice unburden death
I want to meet you . . . my sister
Death . . . you're so beautiful
I want to see you . . . my soul
Death . . . please come to me death
I want to leavo you . . . my love
It's all because of you, boy
You just left me so alone
Now I want to bleed to death
Found myself in cold quiet grave
I wanna die . . . for you
Because you messed me up
You left me confused and lost
I was lost . . . in my heart
My heart is broken (you know it)
I have no shoulder to cry on
My pain is bury in a teardrop
My mind is split up
The pain . . . the pain . . . THE PAIN
Is everywhere . . . inside my body
Is everywhere . . . inside my brain
Is everywhere . . . inside my heart
Is everywhere . . . the suffering
I have no strenght to continue
I can't recognise myself
I'm dying, my love
I'll be gone . . . forever
FOREVER
***
Scars on my wrists
I'm screaming
I'm bleeding
Am I too lost
To be seen
I want to forgive you
I'm lying
I'm dying
Am I too wrong
To be heard
I don't want to leave you
I'm crying
I'm weepeng
Am I too bad
For living
I want to love you
I love you . . . I love you
Do you know
What does it mean
To me
But that's forbidden
To girl like me
I know that
You'll never be mine
Bye Bye
I love you
I loved you
Don't forget it
Never more
'Cause I'm not here
Anymore
You'll not see me again
Because of the sharp knife
In my wrist
AUTORKA: Scarthie
Ti dva
Bok po boku spolu,
kráčeli dlouhou nocí,
unešeni její mocí,
ve svém teskném bolu.
Ponurá melodie na cestu jim zněla,
kam šlápli,černé květy vyrůstaly,
proč v tomto světě nezůstali?
Krása temnot před nimi se skvěla.
Na okraj propasti spolu pak došli,do očí si zahleděli,
nikdo se nedozví,co krátce si pak pověděli,
za vlastním osudem,v tichosti vykročily.
Z dáli dlouze zní,klidná árie,
opěvuje krásu smrti,
vzpomíná její dvě,černé padlé děti….
AUTOR: Shadow
Jsem
Dýchám tvými ústy
biji srdcem
proudím žilami
a rdousím
tvoji krev
Jsem ozvěnou
Udávám ti tempo
v čím dál kratších intervalech
dělím tvá teď
vyplňuji okamžiky
rezonuji
ve tvých zdech
Jsem ozvěnou tmy
Vypiji světlo
pozřu zvuk
ani stín ti neponechám
Míň než nicota
víc než všechno
Zlomení křídla
HLUK
Jsem ozvěnou tmy propasti
Absolutním chladem
trvalé necitelnosti
žhnoucím žárem
stravované duše
Slepostí
Strachem
Prázdnotou
a zbytečností
Jsem ozvěnou tmy propasti světa
Démonům žehnám chvalozpěvem
nad těly pobitých andělů
Slíbili mi za to
hlásnou troubu Gabrielovu
a tucet Pandořiných skříněk
v překrásném provedení
Abych mohl konečně vyměnit
věčné snad
za věčné nikdy.
Jsem ozvěnou tmy propasti světa bez Tebe.
AUTOR: Nartim Engar
AUTORKA: Wermilion
Už je konec
Displej mobilního telefonu bledě zářil do tmy. Erik pomalu a nejistě mačkal tlačítka s čísly. Srdce mu při tom bušilo nesmírnou rychlostí. Cítil nejistotu. Dusilo ho to a po čele se mu rozběhly krůpěje potu. Konečně zmáčkl tlačítko "hovor" a přiložil si přístroj k uchu. Zatímco se ozýval oznamovací tón se natáhl pro zapálenou cigaretu odloženou v popelníku. Nervózně si potáhl a čekal. Tón se změnil na obsazeno. Zaklel a znovu vytočil číslo. Ještě nervózněji než před tím si potáhl z cigarety.
"Proč mi kurva voláš!?" zakřičel dívčí hlas z telefonu.
"Já," koktal, "chtěl jsem jen…"
"Ne," přerušila ho důrazně, "už se nikdy neuvidíme, už je konec!" zakřičela a zavěsila telefon.
Erik típl cigaretu a podíval se na fotku holky v černém kabátě, s červenou šálou a rukavicemi.Položil obrázek na stůl. Potom šel do kuchyně, kde ze zásuvky vytáhl nůž na maso. V očích ho pálily slzy, celé tělo se třáslo a hukot v hlavě mu připadal neúnosný. Vrátil se s nožem do obýváku a začal zuřivě bodat do fotografie. "Zhebni!" křičel "Zhebni ty děvko!" Skrze slzy se mu zdálo, že fotografie krvácí. Nevěnoval tomu však žádnou pozornost a s šíleným řevem dál bodal. Až mu došel dech zhroutil se na zem a chvíli bezvládně ležel.
Otevřel oči. Už byl rozhodnut. Doplazil se do koupelny a začal napouštět vanou horkou vodou. Posadil se na její okraj a ze skříňky nad umyvadlem vytáhl žiletku. Ponořil se do horké vody. To, že ho celé tělo pálilo mu vůbec nevadilo, neboť jeho soustředění směřovalo jen a jen k ostrému předmětu v jeho ruce. Ťal pomalu a přesně. Sledoval, jak se ostří zařezává do jemné kůže zápěstí a rozvírá žílu. Z ran začala proudem vytékat krev, která se pomalu mísila s vodou. "Ještě druhá ruka… Vlastně to ani nebolelo" honilo se mu hlavou. Už je konec…" zněla jeho poslední myšlenka. Jeho tělo bezvládně leželo ve vodě smíchané s krví.
Právě v tu chvíli šla Aneta po rušné ulici směrem domů. Černý kabát ji sahal až po kotníky a krk zahřívala sytě červená šála. "Ten otravný Erik," honilo se jí hlavou, "proč s tím nepřestane" Zrovna když scházela schody do podchodu ji ostře bodlo u srdce. Skutálela se ze schodů. Přihlížející vyděšeně zírali ale nemohli ji pomoci. Když dopadla na pevnou zem byla už mrtvá. Zpoza přivřených víček jí vytékaly slabě pramínky krve.
AUTOR: BloodAngelus
Sedím v prázdném opuštěném pokoji. Všude kolem prázdno, pusto, stín a
chlad. Sedím na staré rozvrzané židli. Kdosi ke mně přišel. Měl krásný
a líbezný hlas, neustále se na mne smál a hýčkal mne svými slovy.
Chodil stále kolem mne. Povídali jsme si , rozuměli jsme si. Ten kdosi
svíral v ruce nůž. Krásný, zdobený, lehký a překrásně ostrý nůž. Tímto
nožem mě náhle bodnul přímo do srdce. Tiše odešel.

Sedím v prázdném opuštěném pokoji. Všude kolem prázdno, pusto, stín a
chlad. Sedím na staré rozvrzané židli. Tiše koukám na svoji hruď, odkud
se z bodné rány vylévá krev. Má krev. Teče mi po těle, teče po staré
židli a stéká i na podlahu. A já jen tiše sedím, koukám do tmy,
přemýšlím a už jen vyčkávám konce. Konce, který nepřichází.
AUTOR: Tomfin
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.