Květen 2007

Pověra

30. května 2007 v 21:32 | Judyth |  Povídky
Pověra

Byl krásný podzimní večer a zapadající slunce nádherně osvítilo pestrobarevné listí na stromech i na zemi. Zpěv ptáků pomalu utichal a v posledních odlescích paprsků se třpytily pavučiny. Seděla na molu u lesa a sledovala jak vítr čeří vodu. Nikdy před tím si nevšimla, jak nádherné obrazce může vytvářet jemně se vlnící hladina.
Sabina byla zvláštní dívka. Byla vždy jiná než ostatní děvčata. Nikdy ji nezajímalo kdo, s kým a kde, ale spíše se stranila společnosti a příliš nemluvila. Mnohdy a zejména v pubertě ji za to okolí ošklivě odsuzovalo. Často se sama sebe ptala, co dělá vlastně špatně. Jednou nakoukla do časopisu, který nesl titulek "jak být hvězda." Ale po přečtení prvního odstavce, kde se psalo, že kluci mají rádi takové holky, které jsou sami sebou ho zlostně zaklapla a odhodila se slovy: "To jsou kecy. Jak to můžou všichni číst?" Z jejího přemýšlení ji náhle vytrhlo mohutné šplouchnutí. Kapr. A pak spatřila jak konečně přichází on. Jeho dlouhé černé vlasy mu sahaly po ramena a šibalsky se na ní usmíval. "Čekáš dlouho?" Zeptal se. Odpověděla že ne, ale lhala. A on to věděl, protože zase určitě stál dobu opodál a sledoval ji. Dělal to často. Jen stál a pozoroval ji. Pak se přivítali krátkým polibkem.
Slunce už zapadlo, ale oni stále ještě seděli ruku v ruce u vody, stále opojeni tou krásou západu slunce. Znali se jen krátce, ale Sabina něco takového ještě nezažila. On byl úplně jiný, než ostatní. Nezajímalo ho, jestli se dívka obléká podle poslední mody, ani jestli má prsa větší než zadek. Měl ji rád jako nikdo před tím. Jednou prohlásila, že jestli ji někdo bude mít radši, než její pes, tak pro něj udělá cokoliv. To se teď stalo a ona byla ochotna to splnit. Ještě ale netušila co všechno bude muset udělat. Nic z toho netušila. Protože kdyby to tušila, nikdy by této studené podzimní noci neseděla u opuštěného rybníka.
"Dnes je úplněk." Zašeptal. Neodpověděla, jen si povzdechla. "Víš, někdy mám při úplňku takový zvláštní pocit. Nemůžu spát a nejraději bych běhal někde venku." "Skoro z tebe jde strach." Pousmála se. "Ty mi nevěříš, viď? Myslíš si, že přeháním." "Nepřeháníš." Odpověděla a on se zlehka dotkl její tváře. Tenhle dotek a pocit z něj už znala. Bylo to poprvé v jeho pokoji, byl doma sám. Tehdy se jí také takhle dotkl. Pohlédla mu do očí. Milovala ty třpytící se tmavá sklíčka. Byly plné touhy a ve světle svíčky zvláštně jiskřili. Milovala jeho jméno. Gabriel. Vyzařovala z něj zdrženlivost a elegance, ale také odvaha a jedinečnost. A on byl jedinečný, jako ona noc. Ten pokoj nebyl velký a byl v podkroví. Mnoho obrazů a obložení z tmavého dřeva. Napravo stál velký stůl, na kterém zářilo mnoho plamínků. A naproti postel. Červené prostěradlo a černé povlečení. Tenkrát zažila něco neopakovatelného. Jejich těla splynula v jedno a jí v té záplavě citů náhle přestaly fungovat smysly. Cítila jen obrovskou vášeň a pak výbuch. "Gabrieli." Vydechla. Venku zavyl pes.

"Znáš tu pověru?" Zeptala se Sabina. Zdálo se jí však, že ta slova se tíživě nesla nocí i když je skoro zašeptala. Bylo to jako předzvěst něčeho zlého až jí přeběhl mráz po zádech. "Vyprávěj." Odpověděl, ale přitom nespustil oči z úplňku. "Říká se, že v těch lesích tady okolo běhá za úplňku odporná nestvůra. Jednou se tu ztratila mladá dívka a už ji nikdo nikdy neviděl. No, záleží na tom, čemu věříš." Skoro se zasmála. Ale vážně jen skoro, protože pak uviděla jeho oči. Nebyly hnědé, ale bílé. Ano, opravdu bílé! Došlo ji, že je to odraz měsíce a podívala se na něj taky. Pravá hrůza ale přišla, když odvrátila pohled zpět do jeho očí. Už nebyly hnědé, ani bílé, ale byly červené a stahovali se do odporného tvaru. Jeho čočky se zeleně rozsvítili a víčka se mu podlila krví.Sabině se ve tváři objevil výraz obrovského zoufalství. Vykřikla, ale byla celá ochromená. Nemohla se ani hnout, cítila, jak ji nohy vrůstají do země. Zaplnilo ji zoufalství. Nemůže pryč, sakra nemůže utéct! Neví co se to děle a nemůže utéct. Gabriel- jeho krásné řasy už nebyly. Místo nich se objevila odporná a mastná kůže. Jeho dlouhé vlasy už taky nebyly. Hlavu a krk mu porostly chlupy. Ta černá a hustá srst byla celá naježená. Naježená tou bolestí a hlavně hladem. Hladem po čerstvém mase a krvi. A tím měla být ona, Sabina. "Gabrieli, co se to" Na odpověď však nečekala. Sevření v nohou polevilo a dala se na sběsilý úprk. Poslední co v té hrůze spatřila byly jeho dlouhé ostré drápy, které se zlověstně leskly. Při představě že možná budou od její krve se ji zmocnila nevýslovná hrůza. Pak už vnímala jen rychlost, kterou běžela. Pryč od něj, pryč od toho zvířete. Ale věděla že daleko se nedostane. On ji ucítí, ach ano, on si ji najde. Po chvíli už byla vyčerpaná. Cítila, že jestli nezastaví a neodpočine si, tak se zhroutí. Zastavila a ztěžka oddychovala. Stále tomu nemohla uvěřit-nebo si to nechtěla připustit. Byla sama v lese. Ne, ty nejsi sama! Ozval se chladný hlas v její hlavě. Je tu s tebou tvůj Gabriel a jde si pro tebe! Cítila, jak se jí zvedá žaludek. On tě najde. Začal ji znovu našeptávat. Vyčenichá si tě a ráno budou tvoje vnitřnosti viset všude kolem na těchto větvích. A víš co je nejlepší? Ty jsi se s ním objímala, líbala a spala s ním. Ano, milovala ses s netvorem, holka!! Tohle už Sabina nezvládla. Ztěžka se opřela o strom a zvracela.
"Přemýšlej Sabino!" Říkala si sama pro sebe. Nevěděla co má dělat. Kolem byla tma a větve holých stromů se ve větru kroutily. Za chvíli se takhle budeš kroutit ty, ale v agonii! "Buď zticha" Okřikla ten vnitřní ledový hlas. Náhle uslyšela zavití. Příšerné zaječení hladové nestvůry. "On mě cítí." Napadlo ji. Ano, cítil ji a také byl stále blíž a blíž. Sabina nevěděla kam má utéct. Jen se rozběhni a možná mu vletíš rovnou pod ty jeho drápy, co tak dychtí tě rozsápat na kusy. Hrozná představa. Znovu se rozběhla. Větve se kolem ní stále pevněji obemykaly a celou ji poškrábaly. Nechávala za sebou stopy krve, stopy po kterých se vydal i on. Dostala se na zvláštní mýtinku porostlou mechem a náhle cítila, že není sama. Někdo ji sleduje. Někdo nebo něco, ale na tom nezáleží, protože věděla že to je Gabriel. Byl naproti ní, on si s ní pohrával. Zastavila se. Chtělo se jí řvát, ale skoro nedýchala. To ticho bylo deprimující. A pak přišlo to hrozné funění. Hlasitý dech obludy, jež byla ještě před chvílí člověkem. Obrovská tlapa ji porazila a přimáčkla k zemi. Drápem ji přitom rozpáral už tak potrhaný kabát a zaryl se jí do kůže. Z rány ji vystříkla krev a ona vykřikla. Potom Gabriel promluvil lidským hlasem. Nebyl to ale jeho hlas. Byl hrubý a bezcitný. "Znáš tu pověru?" Zeptal se. Neodpověděla, jen se jí zrychlilo dýchání a tekly ji slzy. Prameny strachu a beznaděje. "Jednoho večera za úplňku sežral vlkodlak dívku, která ho milovala. Od té doby spolu straší tady v lesích." Nocí se nesl táhlý a bolestiplný výkřik. A pak už nic nebylo, jen tma. Černá a temná.
Otevřela oči. "Jen sen?" Zeptala se sama sebe. Měla zvláštní pocit, jako by jí její tělo vůbec nepatřilo. Vstala. Pak ale uviděla něco, co ji málem zastavilo srdce. Pár metrů od ní se táhly žluté policejní pásky a pod jedním podrápaným stromem spatřila odporně zohavené tělo dívky. Při pohledu do její tváře zjistila, že je to ona sama. Nechápala to. Slyšela a viděla ty lidi kolem, ale zdálo se že oni ji nevnímají. Ani nevědí že je tam také. "Nejspíš ji zabil jakýsi obrovský pes." Slyšela říct nějakého muže. Viděla své zdrcené rodiče a pak taky jeho. Gabriela. Vypadal, že ji jako jediný vidí a šel přímo k ní, proboha, šel k ní. "Ahoj miláčku" pronesl a najednou viděla, že ona už není v lidském těle, ani Gabriel ne. Dva vlci spolu odběhli hloub do lesů.

U vody zpívají ptáci a letní noc postupně halí vše do černé tmy. Za oblaky se začíná objevovat měsíc. U vody plápolá oheň a kolem něj sedí skupinka dětí. "Dnes je úplněk" řeklo jedno z nich. "Copak, bojíš se snad?" "Ne, to teda nebojím." Náhle je přerušil jiný hlas. "Nechte toho, kdo dojde pro dřevo?" "Ten co se ptá!" Dostalo se mu odpovědi. Následoval hlasitý smích. "Kluci, já tam sám nejdu!" "A pozor, máme tady poseru. Jak tě vůbec maminka mohla pustit s náma ty trubko?" Kluk odpověděl: "Tak si tam jdi sám!" "Taky jdu, než to zhasne!" Řekl ten druhý a odešel do lesa.
"Copak vy neznáte tu pověst?" Ozval se znovu kluk. Skupinka se sesedla kolem ohně a on spustil: " Říká se, že v těchto lesích běhají za úplňku dvě nestvůry a shánějí potravu pro své malé děti." Ozvalo se však: "Taková pohádka, snad mu to nebudete věřit! Vždyť se bojí jít i do lesa." Jejich hádku však přerušil zvláštní zvuk. "Kluci, co to bylo?" Před oheň náhle dopadlo mrtvé tělo jejich kamaráda, celé potrhané, zkroucené a zohavené. Oči už neměl a z krku se valila jeho tmavě rudá krev.
Půlnocí se nesly výkřiky.
Kdesi zavyl pes.
***
AUTORKA: Lenka St.

Vaše tvorba 6

27. května 2007 v 1:21 | Judyth |  Vaše tvorba
A zde další zveřejňuji vaši další tvorbu... Pokud budete chtít něco zveřejnit, zašlete mi to na e-mail karpamagic@centrum.cz a až se mi nashromáždí množství na to, aby byl další článek, uveřejním to zde.
Vaše Judyth
Désespoir
Opuštěný, lidí se straním
Jejich tváře nechci zhlédnout
Přec den za dnem vidím
Svoji snahu blednout.
Dav obstoupil mě neúprosný
Jejich oči svítí tmou
Nevidí však jak bezmocný
Tápu temnotou.
Křičím ve dne, křičím v noci
Jejich uši neslyší
Což je dobře neb by chtěli
Navěky mě utišit.
***
Jour et nuit
Ledové objetí máš
A tváře tolik bledé
Navštěvuješ mě ve snách
A někdy taky ve dne.
Nikdy mě nepolíbíš
Ač po tom velmi toužím
Jen kolem mě chodíš
Já v zoufalství se hroužím
Doufám jen že přijdeš brzy
A zbavíš mě mých strastí
Co svírají mě ve dne v noci
A nepřejí mi spaní
Tak obejmi mě, dej rety své
Na mé, ať věčnost okusím
Pak odejdeme do tvé říše
Tento svět navždy opustím.
AUTOR: Jaroslav Dolezel
Sníh zastavil moje srdce...
Velký smutek se šíří všude kolem. Nic, než jen prázdná atmosféra, kterou zaplňuje nešťastná událost. Všichni kolem, ale nikdo, nikdo mě nevnímá. Všichni se utápějí ve své bolesti, někteří i společně. Ale, kdo by si asi tak vzpoměl na mě?!

Nedokážu tam být. Vyjdu ven, oblečná pouze v lehkém kabátě, který mi sahá sohva po kolena. Douhé, černé kalhoty ladí k jeho temné barvě. Pomalu odcházím pryč, do temné noci. Všude je sníh, malé závěje, které mi sahají sotva po kotníky. Je mi jedno, že budu mít promáčené boty.

Jdu, pomalu utíkám, až se nakonec přejdu do běhu, který nemá konce. U lesa se pomalu, neochotně zastavím a padnu do sněhu. Jenom tak ležím a stříbrné slzy kapou po tváři a rozpíjí se do vloček sněhu. Na obloze není jediná hvězda, ale úplněk v plné kráse se nezapře. Obloha není příliš tmavá. Ležím a sleduji mraky, které pomalu plují oblohou. Po chvíli ze začnou z nebe snášet drobné vločky. Pomalu a tiše dosedají na zem. Vždy, když mi dopadnou na tvář sebou cuknu, neboť jejich chlad studí více, než můj smutek. Pomalu už necítím tělo. Je nehybné a já už s ním ani hýbat nechci.

Je mi zima a nejraději bych vstala. Dala bych si horký čaj. Pomalu se mi klíží oči. Cítím, jak mým tělem proudí horká krev, která se pomalu ochlazuje. Moje tělo chladne a ani nevnímá studený vítr, který ošlehává tvář. Naposledy jsem se podívala na měsíc. Poletím do nebe, až tam, kde vesmír končí a začíná jíný svět. Tam není smutek ani láska. Jen prázdné stíny se míhají v krásné přírodě. Odcházím do Země neumírajících. Jejich břehy vidím z bílé loďky zřetelně. Pomalu vystoupím a navždy se rozloučím. Loďka se vrátí zpět, ale prázdná. Sbohem.....
AUTORKA: Anistia
AUTORKA: Lady Rovena
Ležím v rakvi ani nedýchám jen krev a slzy polykám
Je tu tma jako v noci, smrt mě už má ve své moci
Vzpomínám na tebe jak si byla krásná a teď svíce života zhasla

Ležím a nic nevnímám, na věčné časy se odebírám
Má duše už je někde v oblacích a tělo stále krvácí
Duše říká že v nebi je krásně a já jdu za světlem svítícím jasně
AUTORKA: KoTy
Anděl smrti
"Teď už ti nikdo nepomůže," vyšlo z temných rtů. Oči toho stvoření, temné jako nejčernější noc a chladné jako led, se na mne upírají a, ach bože, spalují mou duši! Vítr si pohrává s havraními vlasy a roztrhanými šaty. Ta hrůza! Proč se nemohu pohnout?! Postava po mě natahuje ruku, ale strachem nejsem schopen ničeho. Ledové prsty pevně tisknou mou ruku, ten chlad se šíří po celém těle. Najednou postava začína jakousi silou měnit světlo v tmu, život ve smrt. Začínam se propadat do temnoty, život mne opouští.
**********
Otevřu oči. Ležím v pokoji na posteli. Vše je jak má být. Žádná postava tu není. Byla to jen noční můra. Ježíši, ale tak živá! Cítím, jak mi po tváři stékají pramínky ledového potu. Vstanu a jdu se opláchnout. Poté, jako vždy, se kouknu do zrcadla. Cože?! Bílý pramen vlasů v osmnácti? To není možné! To nemůže být pravda. Pořádně si ještě propláchnu oči, ale pramen je bohužel skutečný. V tu chvíli mi začal zvonit budík ve vedlejším pokoji. Zamáčknu ho, obléknu se a jdu dolů na snídani. Naštěstí matka ještě spí. Opravdu nestojím o to, aby se vyptávala, co se mi stalo s vlasy. Do školy si beru kšilt.
Zkurvená matikářka! Proč jí ksakru vadí kšiltovky na hlavě! Super, pramen se mi ukrýt nepodařilo. Aspoň, že zabrala výmluva na pokus s barvou. Konečně ta hodina skončila. V tu mi někdo klepe na rameno, se tedy otočím. Za mno je kámoš Deny s vystrašeným pohledem.
"Michaeli, odkdy ses dal k nějaké sektě?"
"Cože? Co to plácáš?"
"Tak jak mi vysvětlíš to tetování vzadu na krku?"
"Jaký tetování? Nejseš náhodou sjetej?"
"Tak se koukni, vole."
A podává mi dvě zrcátka, pravděpodobně "vypůjčená" od třídních primadon. V odrazu na krku se vyjímá pentagram, ale když se ho snažím pořádně prohlédnout, začne z něj zničeho nic téct krev. Cítím, jak mi teplé pramínky krve stékají po páteři. Vždyť už nespím! To nemůže být skutečné! S rukou na krku vyběhnu z auly na záchody. Zde se všelijak natáčím v zrcadle, ale po krvi ani pamítky. Zešílel jsem snad? Opláchnu si obličej, ať se proberu. Vzhlédnu. Srdce se mi hrůzou zastavilo.Ze zrcadla na mne shlíží ta postava ze sna! "Néé!" zařvu a jako šílený běím pryč. Pryč ze školy, pryč ode všech, pryč od temné postavy.
Bože! Kde jsem? Ve městě přece není les. A už vůbec ne tak temný a tichý. Proč mám z toho lesa zlý pocit? Proč je tu takové ticho? Kde jsou ptáci? Proč tu není ani vánek? Slyším, jak za mnou praskal větvička. Otočím se po zvuku. Tělem mi proběhl neskutečná mráz, všeho se zmocnila temnota.
Otevřu oči. Nevím, kde jsem, hlava mi třeští. Všude je tma. Jak si oči postupně přivykají tmě, rozeznávám obrysy stromů. Na obloze září hvězdy jako diamanty. Je zima. Pomalu vstávám. Ta hlava mi snad bouchne! Snažím se získat rovnováhu a najít cestu zpět. "Michaeli", ozve se tichý hlas, který je přitom všude. Z toho hlasu mi vstávají vlasy hrůzou a po zádech běhá mráz. "Michaeli!" Začnu bezhlavě utíkat, stromy se mi snad staví na odpor a šlehají mne svými větvemi do obličeje. "Neutečeš Michaeli!" Zase ten hlas. V tom les skončil a ocitl jsem se na mýtině. Vzhlédnu. Takhle jsem ještě hvězdy zářit neviděl. Zastavím se, protože jsem jimi naprosto učarován. "Michaeli" Hvězdy zastřela černá křídla a z nebe se snesla temná okřídlená postava. Zvedl se studený vítr, který si pohrává s havraními vlasy. Do obličeje nevidím, protože postava má hlavu skloněnou. Složí křídla a vítr trochu ustane. Vše kromě vlasů je na "tom" splihlé, roztrhané šaty, ruce. Nedokážu se pohnout, musím pozorovat bytost, kterou musím litovat i bát se jí.
"Michaeli, dnes zemřeš. Zemřeš rukou Anděla. Anděla Smrti. Padlého Anděla!"
Ten hlas patří té bytosti! Dořekla to a pozdvihla hlavu.
"Ach bože, pomož mi!"vypravím ze sebe. To je on, Anděl Smrti. Anděl z mého snu. Ochromen, zírám do očí mé smrti. Neuniknu, on mě dostane kdykoli. Cítím, jak z pentagramu na krku stéká krev.
"Teď už ti nikdo nepomůže!" vyšlo z temných rtů. Z bledého obličeje mě pozorují oči, temné, hluboké, smutné, ale přitom chladné a nelítosné oči. Ty oči, spalují mno duši, stejně jako ve snu, ale teď to je skutečné. Zmocňuje se mne panika, ale přitom nemohu nic dělat. Hrůza mi prostupuje celám tělem a ovládá ho. Anděl po mě natahuje ruku. Kostnaté, ledové prsty pevně tisknou zápěstí, ten chlad se šíří po celém těle. Anděl rozprostírá svá křídla nade mnou. Jejich silou mění světlo hvězd v naprostou temnotu, život ve smrt. propadám se do černoty. To je konec. Padám, cítím pořád Andělovi prsty na zápěstí. Jsem bezmocný, vím, že až dopadnu, zemřu. Náraz, bolest projela tělem a pak, pak už nic...
AUTORKA: Ester
AUTORKA: JOhanka.1412
Čiernovláska
Bol večer a ona stála v sprche. Dlhé čierne vlasy jej splývali na chrbát a po tele jej stekali kvapôčky vody. Namočila si vlasy, tvár a len tak nechala na seba liať prúd vody. Po dlhej dobe sa odhodlala vziať si mydlo a rozotierala si ho po tele. Na rukách mala penu a na bruchu sa jej tvorili voňavé mydlové bublinky. Bola smutná a sklamaná a preto chcela zostať v sprche čo najdlhšie. Dnes bola pripravená prežiť úžasný večer, no všetko sa náhle zmenilo. Priateľ zrušil ich stretnutie a týmto rozhodnutím v nej zahubil všetku vášeň a vzrušenie, ktoré pociťovala, keď si spomenula na večer. Po tvári jej stekali slzy, ktoré sa miešali s vodou. Rukami si prešla po tvári, krku a zaklonila hlavu. V tom ju zozadu niekto chytil okolo pásu. Bol to je priateľ. Ona sa otočila, no ďalej stála pod vodou a nemala odvahu pohnúť sa. Jeho pohľad bol taký nežný, že strach, ktorý mala ju rýchlo opustil. On sa usmial a nežne ju objal. Obaja stáli pod prúdom vody a preukazovali si vzájomnú lásku. Začala mu pomaly rozopínať košeľu a on prešiel na jej krk. Perami skúmal jej rameno a rukou ju hladkal po bruchu. Bola šťastná, konečne znova šťastná. On mal na sebe iba spodné prádlo. Rukou prešiel nižšie a ona zastonala. Vlastnil ju celú. Zaklonila hlavu a on bozkami prechádzal po jej kľúčnej kosti. Bola vzrušená a jej pokojné vzdychy naznačovali, že všetko je v najlepšom poriadku. Chytil ju pevnejšie, pretože cítil, ako sa mu celá odovzdala. Bola na vrchole blaha, keď splynuli v jedno telo. Jej tiché stonanie prerušovali jeho hlboké vzdychy. Vedela, že ho miluje a že on miluje ju. V jeho náruči sa cítila príjemne a nechcela aby sa to všetko skončilo. Akoby jej čítal myšlienky, vzal ju do náruče a odniesol do spálne. Jemne ju položil na posteľ a zadíval sa jej do očí. Zavrela ich otočila hlavu. Pobozkal ju na krk a jazykom schádzal na hruď. Bozkával ju na brucho a rukami ju hladkal po bokoch. Vedela čo príde a nevedela sa dočkať tej slasti. Z brucha schádzal nižšie a keď ju prvý raz pobozkal nedokázala sa ubrániť vzdychom a stonaniu. Tešilo ho, že ju priviedol k ďalšej extáze. Bol čas na to aby dosiahla to, po čom tak úporne túžila. Zapojil do hry svoj jazyk a ona sa začala triasť. Celé telo mala v kŕči a nechcela aby bolo po tom. Na bruchu a na rukách mala zimomriavky a panvou sa prisunula bližšie k nemu. Chýbal už len kúsok a ona dosiahla svoj vrchol. Posledný raz zastonala a ostala nehybne ležať na posteli. On nechápal čo sa stalo. Potriasol s ňou, no nepohla sa. Ležala tam s otvorenými očami, líca mala stále červené, no nehýbala sa. Nikdy v živote nezažila nič také úžasné a preto to bolo aj to posledné, čo prežila. Bola mŕtva.
AUTORKA: Andrea "Andy"

Tears of your passion

27. května 2007 v 1:20 | Judyth |  Oblíbené texty
Tears of your passion Draw...
Nač je mi tvoje ctnost, má drahá?
Buď krásná, budiž truchlivá!
Pláč krášlí tvář, když žal ji zmáhá,
tak jako zprahlou louku vláha.
Po bouři kvítí okřívá.
Mám zvlášť tě rád, když úzko je ti,
když ze skrání ti mizí jas,
když srdce v děsu topí se ti
a nad tvou přítomností letí
mrak minulosti živé zas,
když ti z těch velkých očí pádí
jak krev proud pláče vroucího,
když přesto, že má dlaň tě hladí,
tvá úzkost, příliš těžká mládí,
zní jako chrapot mroucího.
Vdechuji - slastné vlnobití,
ó hymne plný sladkosti! -
ten vzlykot, který v hrudi zní ti,
a myslím, že tvé srdce svítí
perlami, jež tvé oči dští.
Vím, že v tvém srdci, kde se tají
spoušť vyvrácených lásek tvých,
plameny výhně stále plají
a že tvá ňadra zahřívají
zárodek pýchy prokletých.
Než dokud, drahá, tvoje snění
nebudou Peklo obrážet
a ty v zlé můře bez shovění,
sníc ohnivé sny, v kterých není
než prach a ocel, meč a jed,
všem otvírajíc jenom s bázní,
neštěstí tušíc kolkolem,
škubajíc se, když chvíle zazní,
nebudeš cítit v náhlé strázni
sevření prudkým Odporem,
až dotud kněžko otročící,
jen s děsem milující mě,
mi v hrůze z noci chorolící
nemůžeš s pláčem v duši říci:
"Jsem jako ty ó kníže mé!"

Ó hvozdy, děsíte mě jako katedrály;
hřmíte jak varhany; v nitrech, kde našel bys
Ó Moře, nesnesu tvé vzdouvání a vření,
vždyť můj duch je jich pln; a stále slyším ten
smích lidí zdeptaných, v němž vzlyká pokoření,
v tom smíchu ukrutném a řvoucím z mořských pěn.

Bez hvězdomluvy své, ó Noci! přeúchvatná
bys byla nezáříc ani se netřpytíc!
Neb hledám prázdnotu a tmu, kde není nic!

Zajisté, temnoty jsou samy ona plátna,
kde žijí, z očí mých prýštíce v tisících,
zmizelé bytosti pohledů hřejících.
(Charles Baudelaire)

Wave Gotik Treffen 2007

13. května 2007 v 9:36 | Judyth |  Goth srazy
Zdravím!
Zde jsem pro vás připravila fotky z Wave Gotik Treffen roku 2006. Pro představu, jak to na takovém setkání může vypadat, tohle není ale klasický sraz s jakým se setkáte kdekoliv v ČR, takovouto extravagantnost u nás nenajdete :)
Zde překlad ze stránky www.sanctuary.cz který vás zve na již 16.ročník WGT.
Přátelé temné hudby,

tak jako každý rok se v době kolem svatodušní neděle uskuteční v německém Lipsku od 25.5. do 28.5. 2007 další, v pořadí již 16. ročník festivalu Wave Gotik Treffen. Již po mnoho let je Treffen přijímán jako velké rodinné setkání lidí s podobnými zájmy a vkusem.Jedná se o svého druhu největší podobné světové setkání fanoušků temné hudby.

Po celém městě vystoupí na 150 kapel, projektů a sólových umělců na 16 pódiích.Od starobylého sklepení Moritzbastei a hrobky Völkerschlachtdenkmal - jedinečného monumentu padlých v bitvě roku 1813, až po veliké koncertní haly.Tak jako každý rok i letos pokryjeme celé rozsáhlé spektrum gotické muziky: od elektro-popu ke gotickému metalu, od EBM k neofolku, od středověké hudby po industrial.

Od svých počátků byl Wave Gotik Treffen víc než jen hudební festival: naši hosté zde uvidí pohanské vesnice i středověké tržiště, shlédnou autorská čtení, performance a filmy. Jedna hala z rozsáhlého AGRA-výstavnického komplexu se během festivalu změní v největší gotické tržiště na světě po dobu všech 4 dní.

V areálu tohoto výstaviště je také Treffen stanové městečko. Speciální lístek do stanového městečka vám umožní využívat zdarma městskou hromadnou dopravu, čímž se můžete dostat k jakémukoliv místu konání jednotlivých festivalových akcí bez dalších příplatků. Po uplynulých patnáct ročníků byli obyvatelé Lipska k festivalovým návštěvníkům vždy přátelští a i letos vás rádi přivítají.

Nejúžasnější na celém Wave Gotik Treffen je unikátní atmosféra. Gotici z celého světa se pokojně a s nadšením účastní svého setkání. Jednou za rok přijíždí přibližně 20 000 gotiků k nám na Wave Gotik Treffen jako domů.

Rádi bychom vás viděli v Lipsku také.
Navštivte Treffen - vaši přátelé z celého světa už tam jsou!

Zdraví Váš Treffen tým

Pro šestnáctý ročník je prozatím potvrzeno 142 interpretů, a těmi jsou:

45 Grave (USA) - :Golgatha: (D) first gig - Absolute Body Control (B) after 23 years reunited for a German premiere - Absurd Minds (D) - Adam (I) - Adorned Brood (D) - All My Faith Lost (I) - Amatris (D) - Amorphis (FIN) - Angels & Agony (NL) - Angelspit (AUS) European premiere - Antlers Mulm (D) - Apoptose & Fanfarenzug Leipzig (D) - Architect (D) - ASP (D) additional acoustic gig - Ataraxia (I) - Bella Donna (D) - Beloved Enemy (D) - Big Boy (S) - Breathe (D) - Brighter Death Now (S) - Cinema Strange (USA) - Conetik (N) - Coph Nia (S) - Coppelius (D) - Crematory (D) - Cruachan (IRL) - Cyan aka Eternal Afflict (D) - Dame Mediolanensi (I) the female hearts of Camerata - Dandelion Wine (AUS) - De / Vision (D) - Denight (D) - Der Fluch (D) - Dernière Volontè (F) - Desiderii Marginis (S) - Disillusion (D) - Dismantled (USA) - Dive (B) - Dolor (D) - Dope Stars Inc. (I) - Dornenreich (A) acoustical gig - Eisbrecher (D) - Elane (D) - Elegant Machinery (S) - Elster Silberflug (D) the legend from the seventies - Elusive (N) - Emilie Autumn (USA) - Entwine (FIN) - Error:Genesis (UA) - Estampie (D) - Faderhead (CH) - Faun (D) - Felsenreich (D) - Fetisch:Mensch (D) venture of Oswald Henke - First Law (D) one-time gig - Fixmer / McCarthy (F/UK) - Fjernlys (D) - Frank The Baptist (USA) - Frankenstein (USA) - Front 242 (B) - Haggard (D) - Heimataerde (D) first gig - Heimstatt Yipotash (D) - Holodne Sonze (UA) - I:Scintilla (USA) German premiere - In Strict Confidence (D) - Jesus & The Gurus (CH) - Kiew (D) - Komu Vnyz (UA) - Kosmic Horrör (D) - Krypteria (D) - Les Anges De La Nuit (USA) European premiere - Liquid Divine (D) - Lux Interna (USA) - Lycosia (F) - Müllér Of Death (D) - Merlons Lichter (D) - Midge Ure (UK) the legendary voice of ULTRAVOX - Midnattsol (D/N) - Milù (D) - Moonspell (P) - Narsilion (E) - New Skin (UK) - Nim Vind (CDN) - Northern Lite (D) - Nvmph (S) - Obscenity Trial (D) - Occculture (D) - Orange Sector (D) - Plastique Noir (BR) - Poisonblack (FIN) - Potentia Animi (D) - Pre.Emptive Strike 0.1 (GR) - Pride & Fall (S) - Primordial (IRL) - Proceed (D) - Psyclon Nine (USA) - Punto Omega (RA) - Pzychobitch (D) - Qntal (D) special performance with Estampie and guests - Rabia Sorda (MEX) - Reflexion (FIN) - Reliquary (USA) - Remember Twilight (D) - Rome (L/DK/D) - Rosa Crux (F) - Rotersand (D) - Salonorchester Weimar (D) plays Rammstein, Bach, Mozart - Seabound (D) - Secret Discovery (D) - Seelenfunken (D) - Serious (D) - Shadow Reichenstein (USA) - Soman (D) - Stormfågel (S) - Subway To Sally (D) - Suicide Commando (B) - Suidakra (D) - Tamtrum (F) - Terminal Choice (D) - The 69 Eyes (FIN) - The Cassandra Complex (UK) - The Crimson Ghosts (D) - The Deep Eynde (D) - The Illusion Fades (GR) - The Killerheels (UK) - The Last Days Of Jesus (SK) - The Levellers (UK) - The Lovecrave (I) - The Promise (D) - The Pussybats (D) - The Retrosic (D) World premiere - The Superheroines (USA) European premiere - This Morn` Omina (B) - Unter Null (D) - Unterart (D) - Untoten (D) acoustic gig - Vive La Fete (B) - Warren Suicide (D) - Wolfenmond (D) - Zadera (D) - Zeraphine (D) - Zombina & The Skeletons (UK)
Vaše Judyth

Wella

12. května 2007 v 12:25 | Judyth |  Humor a zajímavé :)
WELLA
Tak na tohle jsem narazila při náhodném brouzdání po internetu...a nestacila jsem se divit, spíš mi to přijde dost směšné... :-)
Judyth
Wella Trend Vision 2006
Kolekce "GOTHIC LUXURY" - soulad dramatických mýtů a smyslnosti
Naše touha po dramatičnosti a tajemství je odrazem každodenní hektické a věcné reality. Trend Gothic Luxury vychází z hledání mýtů, dramatu a smyslného potěšení. Vytváříme svět, kde bychom se mohli nechat okouzlit luxusem, opulentními dekory, vzácnými artefakty a dotekem hedvábí, jemného sametu a zářivého saténu. Je to svět tragických filmových hvězd a tajemných milovníků, kteří pomalu vplouvají do noční tmy. Sami se měníme v elegantní, extravagantní a dramatické dámy a lordy temnoty. Temně červené, švestkové a černobílé grafické vzory, černá kůže a krajka, jež kontrastují s bledě zářící pletí. Diamanty, perly a těžké stříbrné prsteny dotvářejí obraz nás jako stvoření noci. Móda á la Gucci, hudba od Depeche Mode. Vše v trendu Gothic Luxury září temnotou a má neobyčejné dramatické kouzlo.
Účesy jsou charakteristické elegantní černou, temně červenou a chladně platinovou blond. Styling vytváří dojem uhlazených tvarů, elegantních i neobvyklých zároveň. Ženy jsou jako černí andělé, zatímco muži s nonšalancí hejsků působí jako vládci temnot.